Manželé z divadla: „Když nejsme spolu, jsme nervózní“

Seznámili se jako čerství absolventi divadelních škol a noví členové souboru Městského divadla Kladno a doslova „do roka a do dne“ měli na tomtéž místě svatbu… Tváří týdne jsou manželé a herci Barbora Hron Vovsíková (25) a Tomáš Vovsík Hron (26).

Nebudu se vás ptát, kde jste se seznámili, ale můžete prozradit něco o tom, jak k tomu došlo?
B: Seznámili jsme se minulý rok při zkoušení inscenace DONAHA!. Ze začátku, během korepetic, jsme se moc nepotkávali, až při prvním čtení jsme se zaregistrovali.
T: Ale tys o mně věděla, protože jsi byla na Praseti...
B: Já jsem vlastně byla na generálce inscenace Tlustý prase, takže jsem Tomáše měla v podvědomí, ale on mě ne.
T: Až při zkouškách DONAHA! jsme se začali bavit víc.
B: Při pauzách jsme zůstávali na zkušebně sami, protože všichni ostatní chodili kouřit. Vlastně nás seznámilo to, že jsme nekuřáci.
T: No, a nejvíc nás sblížily celodenní víkendové zkoušky před premiérou.

Na dnešní dobu a svůj věk poměrně brzy, tedy zhruba rok po seznámení, jste vstoupili do manželského svazku. Co vás k tomuto krásnému a závažnému rozhodnutí vedlo?
T: Vlastně nic. Tedy nic konkrétního. Přišlo nám to jako logický krok.
B: Byl to další krok potom, co jsme si společně našli byt, což bylo loni v listopadu.
T: Od první chvíle, co jsme spolu, jsme se nikdy nerozdělili na delší dobu, nanejvýš na pár hodin, nebo jednu noc.
B: Když spolu nejsme, jsme z toho nervózní. Ale prakticky je to jen tehdy, když každý z nás hraje nebo zkouší jinou inscenaci.

Vaše svatba proběhla v září v divadle. V jakém stylu se odehrála?
T: Zvolili jsme skotský styl, protože jsme tam byli na čtrnáctidenní předsvatební cestě a ta země se nám moc líbila.
B: Já jsem si tam koupila stuhu a Tom kravatu v typických barvách. To byly první svatební doplňky - přímo ze Skotska.
T: Navíc to ladilo s divadelní kavárnou, která je celá dočervena. A taky jsme si pozvali skotského dudáka… Se svatbou nám hodně pomohli lidé kolem nás.
B: Na tu předsvatební cestu jsme museli, protože hned po svatbě jsme oba naskočili do zkoušení a nové sezony. Tam jsme si také potvrdili, že jsme pár do nepohody…
T: ...když jsme se brodili bažinami, řekou… Byli jsme tak vyřízení, že jsme chodili spát v sedm večer. Ale byl to zážitek. Divadelní sezona byla zároveň důvodem, proč jsme se svatbou nechtěli otálet, protože to by znamenalo čekat do dalších prázdnin.

A co na svatbu v divadelním prostředí říkaly vaše rodiny?
T: Myslím, že byli všichni nadšení. Navíc jsme den předem měli u Barčina tatínka na chatě takovou generálku na svatbu v podobě posezení s nejužšími rodinami.
B: Tam jsme si měli čas všichni popovídat, což druhý den tady v divadle moc nešlo.
T: Moje maminka je věřící, kdežto Barčini rodiče jsou ateisté, ale bylo fajn, že tady byli spokojení všichni.

Ve svatební den jste měli ráno obřad na kladenské radnici a odpoledne v parku u divadla. Tady vás oddával umělecký šéf MDK Jaroslav Slánský v kostýmu Willyho Wonky. Snad by se nezlobil, kdybych zmínila pár bodů z jeho proslovu. První věc: společné zkoušení a hraní. Jak se vám hraje Absolvent, kde ztvárňujete zamilovaný pár?
T: To bylo pro nás jedno z nejhezčích zkoušení. Musím říct, že jsem dlouho nezažil tak kvalitní spolupráci jako s režisérkou Věrou Herajtovou. A zkoušení s Barčou šlo skvěle! Dřív jsme slýchali, že životní partneři spolu na jevišti málokdy fungují, ale my tedy musíme říct opak. Podle mě je velká výhoda, když na jevišti víte, jak ten druhý přemýšlí, jaký má herecký vkus, vztah k „tajmingu“ a tak. Moc rádi bychom si to zase někdy zopakovali, což nás snad čeká už v této sezoně v inscenaci Postižení (The Disabled).
B: Taky by se nám líbilo zahrát si spolu v něčem na malé scéně.

Jak rovněž padlo v proslovu oddávajícího: Je o vás známo, že se na sebe často chodíte do divadla navzájem dívat, což je jednoznačné gesto podpory. Dáváte si také připomínky?
B: Když k tomu druhému něco máme, tak si to vždycky řekneme. Vlastně si tím i pomáháme.
T: Jsme k sobě upřímní, protože víme, že to není rýpání, ale snaha o nějaký posun. Zažili jsme už i případ, kdy ani nic jiného než vzájemné připomínky nezbývalo.

Můžete čtenářům, kteří nebyli na vaší veselce, objasnit, jak to máte po uzavření sňatku s příjmeními?
B: Tome, řekni to ty, ty to umíš líp...
T: Existují tři možnosti. Buď si ti dva zvolí společné příjmení, a to oba užívají, nebo si každý nechá svoje vlastní, anebo si mohou vzít kombinaci obou jmen, ale nositelem může být pouze jeden z nich. To je trochu divné a moc to nechápeme. Takže když jsme si chtěli vzít oba dva obě dvě příjmení, jelikož navzájem respektujeme své rodiny a máme je rádi, nebylo to možné. Tak jsme zvolili takovou variantu...
B: Já jsem již byla na úřadě kvůli změně v občance a už tam mám Barbora Hron Vovsíková.
T: No a já mám sice oficiálně jen Hrona, ale všude, kde to půjde, třeba v divadle, se nechám uvádět s V. uprostřed jména.

Jak se vám žije v Kladně?
T: Skvěle. Teď si tu zrovna děláme oba řidičák.
B: Bydlíme v paneláku a pravdou je, že jsme oba takoví víc venkovní, přírodní typy. Takže bychom si rádi časem pořídili baráček se zahradou někde poblíž.
T: Rozhodli jsme se, že si uplácáme domek z hlíny a budeme to vysílat živě!

Jaké máte plány do budoucna?
T: To s tím souvisí. Teď zrovna s Barčou rozjíždíme zábavný web o našich zvířátkách a o tom, co nás na cestě životem potkává. Protože třeba zážitky s úřady a s naší justicí, to je námět na několik samostatných scének a vtipů...
B: Chceme vytvořit takový úderný životní blog!

Potom, co jsem na svatbě viděla vaše videa, nepochybuji, že se vám i s webem bude dařit. Přeji vám, aby váš vztah byl zcela odlišný od vztahu Benjamina a Elaine, tak jako jsou tyto postavy, které hrajete v Absolventovi, odlišné od vás. A všechny čtenáře srdečně zvu k nám do divadla nejen na tuto inscenaci.

Kristýna Čepková

manzelemanzelskou