Kristýna Čepková: Obávám se, že divadlo zažívá začátek konce

V prosinci letošního roku by v kladenském divadle působila na postu dramaturgyně čtyři roky. Nebude. Svou kladenskou etapu ke své lítosti i ke škodě diváka ukončila na vlastní žádost po dramatických událostech letošního léta, když město bez relevantních důvodů vyhodilo z instituce jednatele Jana Krafku. Kristýna Čepková se s Městským divadlem Kladno v minulých dnech rozloučila režií inscenace Všechny báječný věci…

Žijete v Praze. Proč jste před lety přijala nabídku na post dramaturgyně kladenského divadla?
Za vším vlastně tehdy stál jediný člověk. Jarda Slánský, můj vzácný kolega a kamarád, kterému jsem bezmezně důvěřovala a důvěřuji dodnes. Proto jsem 23. prosince 2015 v jedné pražské kavárně jeho nabídku přijala a šla jsem s ním do toho. Nelituji ani vteřiny.

Jakou atmosféru jste v divadle v prvních dnech po svém nástupu zažila?
Nebylo to jednoduché, budova byla ještě před kolaudací a oficiálním otevřením, takže jsme zažili ještě práci v Lampionu, kde jsme se nemohli s tamními kolegy ani pořádně naskládat do kanceláří. Také samozřejmě nebyla úplně příjemná situace po odchodu uměleckého šéfa Daniela Přibyla a při postupném odcházení bývalého souboru. S mnohými z nich se znám. Musím říct, že jsem měla a mám pro jejich tehdejší postoje i náladu naprosté pochopení.

Museli jste poznávat kladenského diváka, nebo jste s uměleckým vedením prostě vsadili na svou intuici a riskovali jste, jestli divák vámi nabídnutý repertoár přijme?
Netvrdím, že máme nějaký zaručený recept a že jsme se vždy trefili. To tedy rozhodně ne. Je ale pravdou, že Jarda znal Kladno a zdejší lidi opravdu dobře, protože tu mnoho let žil v dobách svého prvního hereckého angažmá a má zde spoustu přátel. Když jsme tehdy poprvé vystupovali z auta u Lampionu, zdravili ho místní obyvatelé i městští policisté. To si myslím, že dost pomohlo v základní orientaci. První dramaturgický plán jsme tehdy sestavili asi během měsíce a půl, to byl tedy trochu punk. Diváky byl přijat. V některých případech ale svým vkusem překvapili, a to pozitivně i negativně. 

Které inscenace si od té doby divák nejvíce oblíbil?
Určitě muzikál Donaha!, komedii Brouk v hlavě, Ženu v černém, z poslední doby pak frašku Hra, která se zvrtla, Apartmá v hotelu Plaza a také Jak umřít na rokenrol. Poslední dvě zmiňované tedy bohužel neměly dlouhého trvání. Co pro nás bylo velkým a krásným překvapením, byla velká obliba inscenace Babička, neboť nepatří zrovna mezi tituly takzvaného zábavného repertoáru.

Před touto sezonou byl opět dramaturgický plán sportovní mluvou našlapaný. Po zásahu vedení města do chodu divadla bere sezona za své. S Kladnem se loučíte režií nové hry Všechny báječný věci. Jak dlouho podle vás bude ještě zbytek těch báječných věcí i roků pod novou jednatelkou fungovat?
Jestli se něco nestane, to jest, pokud vedení města společně s paní jednatelkou nepřehodnotí některá svá stanoviska i celkový přístup k divadlu, a budou-li pokračovat stejným směrem, jakým se v červenci a v srpnu vydali, tak se obávám, že je to začátek konce. To by bylo opravdu špatné. Kladno by mělo mít své divadlo se stálým souborem. Možná si ho ale občané budou muset sami vybojovat, jestli ho opravdu chtějí.

Odcházíte možná včas. Kladnem se nese zpráva, že městská rada prý dokonce uvažuje o rozpuštění divadelního souboru... 
Pořád věřím, že to nenastane. Ale jak jsem již řekla, čas se neúprosně krátí. Proto však neodcházím. Mým hlavním důvodem je to, že v takové atmosféře, jaká v divadle panuje, a bez svého tvůrčího týmu a uměleckého vedení nemohu zodpovědně pracovat. 

Ve kterém divadle plánujete zakotvit?
Nastálo určitě v žádném. Alespoň ne hned. Musím se vzpamatovat z toho smutku, který zůstává po kladenském angažmá. To není jen tak. Nechali jsme tady všichni kus srdce. Dramaturgické práce se ale zcela nevzdávám. Čeká mě zkoušení v Divadle Palace či v divadle D21. Také máme v Praze vlastní divadelní soubor 3D company, kde dlouhodobě spolupracuji s režisérem Martinem Vokounem, a na jaře bychom rádi nazkoušeli pohádku pro děti.

Jan Murárik