Hudebník a především výtvarník Jan Go zapůjčil nedávno svá díla do galerie Kladenského zámku. Výstava ovšem končí už tuto neděli. Pro vás, koho obrazy zaujaly, nebo se na výstavu chystáte, jsme umělce vyzpovídali.

Jak vzniklo vaše umělecké jméno?
To není umělecké jméno, to je moje jméno (směje se). Mám ho v občanském průkazu. Část mých předků pochází z otcovy strany z Gruzie, druhá část ze Sudet.

Na výstavě neprochází vašimi díly jednotná linie. Co zaujme na první pohled, jsou jejich rozličné rozměry. Proč mají vaše rámy třeba přes dva metry a vedle nich jsou rozměry pouhé čtvrtky?
Ano, na výstavě není žádná koncepce. Je to tím, že tvořím pocitově. Mám například rozdělaných deset věcí najednou a žádné ve stejném rozměru (usmívá se). 

Vedle názvů jsou uvedené i ceny, za které je možno dílo zakoupit. Ty rovněž tvoříte podle ranní nálady?
Ne, ne, ty vznikly důsledkem vývoje. Když jsem začínal, ptal jsem se zájemce o obraz, kolik je ochotný za něj zaplatit. Když jsem za sebou měl stovky prodaných obrazů, tak jsem se je naučil oceňovat. Naučil jsem se, jak mohu být drahý. Ale nemyslím si, že jsem přehnaně drahý, jsou tu i dražší umělci. 

Proč nejste dražší i vy?
Protože moje obrazy mají tu hodnotu, která je u nich uvedena.

Kde jste narazil na opravdu zajímavou klientelu?
Obrazy si ode mne koupili třeba starosta Říma či exprezident Itálie. 

A co se vám vybaví, když se řekne Kladno?
Stehlík, doly a krásné centrum města. To, jak máte pěkné centrum, mě překvapilo, to jsem vůbec nevěděl.

Jan Murárik