Režisér Bábek: Past je brilantní detektivka

V sobotu 16. 12. uvede Městské divadlo Kladno svou poslední letošní premiéru. Je to detektivka, jmenuje se Past a režíruje ji Jiří Bábek. 

Do městského divadla se vracíte po dlouhých letech. Co všechno se zde změnilo a jak na vás zapůsobila nová divadelní budova? 
Jo, jo… po letech… Tak kromě Zuzky Mixové, Malvíny Hlouškové a Honzy Krafky tady není kámen na kameni. Ale budova vypadá skvěle. Ještě že jsme taky my s Pastí skvělí…    

Vedle režírování se věnujete také herectví. Která z profesí převládá a která vás více naplňuje? 
Zcela jistě mě více naplňuje režírování. Zběhnul jsem od herectví k režii, ne naopak. Snažím se proto také hlavně režírovat, ale je to záležitost možností a poptávky.   

Past Roberta Thomase je brilantně napsaná detektivka. Co vás na tomto specifickém žánru baví?
To, že to je brilantně napsaná detektivka! Nebo jinak - baví mě, jako každá dobře napsaná věc, která je tím pádem výzvou.    

Autorkou scény i kostýmů je vaše manželka Ľubica. Co bylo hlavním zdrojem inspirace? A jak vaše spolupráce při vymýšlení konceptu a následně při zkoušení probíhá? 
Inspirovat vždy musí text. Téma. A spolupráce? Nejsem přítel… ne, jinak: jsem nepřítel kolektivních řešení při inscenování hry. Nedělám s jiným scénografem, protože o podstatných věcech nechci s nikým diskutovat. Vyjma akademických debat. Setkám-li se s termínem „režie kolektiv“, dělá se mi nevolno. Ľubka mě zná, a to více než dobře. Ví, co potřebuju jako režisér, je s mým způsobem vidění divadla srozuměna, a protože je moje žena, tak taky ví, co si ke mně „může dovolit“. Jako každá chytrá ženská ke svému muži. O divadle diskutujeme vlastně neustále. Ale sedánky nad konkrétními inscenacemi nebývají dlouhé a Ľubka mě k nim musí mnohdy dotáhnout. Divadlo totiž nesmíte dělat pro divadlo. Příčiny toho, „proč“, tedy „jak“ dělat divadlo, musí ležet vně divadla. Ne uvnitř. Tam se jen realizují.   

Na co se mohou diváci ve vaší nové inscenaci těšit? 
Každý režisér by měl mít svůj „rukopis“. Tím mým by měli být skvěle hrající herci v inscenaci, ve které si divák nevšimne režiséra.

Anna Smrčková