Jiří Š. Hájek: Vše si herci obstarají sami

Druhou novou inscenací sezony v Městském divadle Kladno je Rána pod pás. První premiéru v malém sále uvede zítra, další o den později, v sobotu. Jejím režisérem je Jiří Š. Hájek.

Po dvou letech se jako režisér vracíš na malý sál. Rozlišuješ přístup ke zkoušení na velkém jevišti a v komorním prostoru?
Ani ne. Na velkém jevišti si můžu dovolit více pohrát s mizanscénou, ba dokonce musím a možná, že na malém prostoru je díky tomu trochu víc času na hereckou drobnokresbu. Ale pro mě je stejně alfa a omega herec a situace, takže... A vše je beztak ovlivněno látkou.

Americkou hru Rána pod pás mohli diváci vidět jako scénické čtení na Noci divadel 2017. Jak probíhal tvůrčí proces od tohoto večera až po rozhodnutí realizovat text jako regulérní inscenaci?
Rozhodnutí realizovat padlo u mě už tak před třemi, čtyřmi lety a už předešlou sezonu jsem ji chtěl dělat. Pro termíny dalších zkoušení se nenašla skulina a tak proběhlo jen čtení. No, a teď s tím začneme pořádně. Jinak v zásadě standardně. Škrtání, přemýšlení, představy a tak…

V inscenaci hrají tři nejmladší členové souboru Tomáš V. Hron, Viktor Zavadil a Matěj Vejdělek. Jak toto obsazení vzniklo?
Mě prostě napadlo je obsadit do těchto rolí. Jsou fajn, tak ať si zahrajou... A taky jsem jim chtěl pomoci od Babičky. Báli se, že budou hrát Sultána s Tyrlem. A Vejdělek umí napodobit jen čivavu, s větším psem by si neporadil a utrhl by si ostudu.

Jsi také autorem scény i kostýmů. Co bylo hlavním zdrojem inspirace?
Industriální prostor, továrna. Hra se v takovém prostředí odehrává, mě ovšem lákalo někam to výtvarně posunout, stylizovat. Barevně a v jisté předimenzovanosti. Ostatně je to způsob, kterým chci hru inscenovat, jako svého druhu industriální grotesku v tendenci pádu k téměř psychologickému černohumornému dramatu s pozůstatky grotesky. 

Na co se mohou diváci nové inscenace těšit?
Na velmi kousavě napsanou komedii se společenským přesahem, ve kterém se, věřím, najdou mnozí. Já se třeba v jistém svém období rozhodně našel a možná i to je důvod, proč jsem ji chtěl dělat. A pak také, doufám, na spoustu gagů, a jedné specifičnosti naší inscenace, a to jest hudba, vytvářená přímo před diváky. Ostatně obejdeme se jak bez zvukaře, tak dokonce i bez osvětlovače…vše si obstarají herci sami.

Anna Smrčková 
Foto: Tomáš Glasberger