Bářiny "Liškoviny". Slovenská naděje

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Slovenská naděje

Vztah Čechů a Slováků byl vždycky tak trochu zvláštní. V jednu chvíli se bratrsky poplácáváme po zádech, jindy se zase nemůžeme ani cítit a vzájemně na sebe házíme jednu špínu za druhou. A to nejenom z historického hlediska.  Ještě spousta dnešních Čechů vidí celé Slovensko jako národ takřka zamindrákovaných a vznětlivých „bačů“, a nás naši sousedé zas jako namyšlené „Pražáčky“ s věčně kyselými výrazy. 

Přesto k sobě stále tak nějak inklinujeme a spojujeme, co se dá. Především pak v mediálním světě. Tam se v poslední době výrazy Česko a Slovensko dostávají stále častěji vedle sebe, jen stále s malou a nepatrnou mezerou a dvěma velkými písmeny. 

Na druhou stranu, osobně už tak týden té mezery a dvou velkých písmen docela lituji. Stejně jako spousta dalších Čechů. Slovensko totiž ukázalo, že se na rozdíl od nás dokázalo hnout z místa. Že udělalo krok kupředu, nebálo se změny – a ženy.

A tak, zatímco se u nás o něčem lepším stále jen mluví a bezvýsledně protestuje, na Slovensku se jedná. Naši sousedé totiž již dávno pochopili, že od změn jsou tu především volby. Že tam máme možnost nějakým způsobem dostat to, co chceme. A to Slováci udělali. Vsadili všechno na ženu. Na noblesní blondýnku s inteligentníma očima a moderním smýšlením. Na dámu, která nemá, podle některých, s politikou zkušenosti. Není připravena vést stát. Já bych to nazvala spíš tak, že není politikou zkažená. A že bude natolik chytrá, aby se v ní naučila plavat podle svého. A to aniž by potřebovala jiné zesměšňovat, urážet, okrádat, lhát jim do očí a všechny ty další věci, na které jsme si v našem státě už od našich politiků zvykli. 

Když chceš změnu, zvol si ženu. Protože jak víme, muž a žena jsou opravdu zcela jiný živočišný druh. A třeba je právě žena to, co v čele potřebujeme. My i Slováci. Tak jim držme palce. Třeba nám ukáži, jak se buduje naděje na lepší zítřky.