Bářiny "Liškoviny". Mistrovství

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Mistrovství 

Stejně jako celý národ, i já se na každé mistrovství v čemkoli nesmírně těším. Především pak na to hokejové a fotbalové. A není to proto, že bych byla bůhvíjaká fanynka. Na některá utkání se sice podívám někdy ráda, ale tu opravdovou show spatřuji především mimo stadiony a obrazovky. 

Ano, řeč je o všech lidech, kteří mistrovství světa sledují. A nejlépe pak o všech těch věrných fandech, kteří nevynechají zápas a s železnou pravidelností usedají k televizním přenosům doma či v hospůdkách. 

V žádném případě nechci, aby to celé vyznělo jako nějaká ironie. Jako posmívání se všem těm lidem, kteří sportem takto žijí a probouzí se ráno s pocitem, že „dneska konečně hrajeme“. To vůbec ne. Naopak si myslím, že nic jiného nespojí národ tak pevně jako jeden vstřelený gól, dobře odehraný zápas, ba co víc – vítězství. 

Češi jsou obrovští fanoušci sportu. Občas sice trochu pesimističtí, ale s obrovským srdcem uvnitř. A přesně to je důvod, proč mě tak nesmírně fascinují. Jen málokde najdete více zapáleného člověka pro něco než v kotli vedle bubnů. Tihle lidé nemají sport jako něco, co je baví, něco, co si večer s chutí pustí v televizi. Tihle lidé mají pasivní sport jako svůj život.

Jenže fanoušci mistrovství nejsou jen takto „ortodoxní“. Jsou mezi nimi i ženy, děti, jiní vrcholoví sportovci, lidé, co jinak sport až tolik nesledují. Proto vnímám mistrovství světa, ať už to hokejové či jiné, jako kulturu. Něco, co prostupuje každým člověkem, zadává témata k hovorům, příležitostem k posezení s přáteli. Každá hospůdka roztahuje plátna, organizuje společná sledování utkání a místa na sezení se plní až do toho posledního. 

Ne, tady je sport už opravdu o něčem jiném. Tady přesahuje veškeré své hranice a umožňuje všem lidem v zemi svézt se na jedné společné vlně. Tak snad to bude vlna vítězná.