Když se řekne Kladno, většinou si lidé vybaví uhlí, ocel a ... hokej.

Šachty jsou již roky zavřené, ač se pod městem ještě spousta černého zlata nachází, nikdo už ho nikdy nevyrube. Hutě - dříve ve světě pojem - jsou dnes v dezolátním stavu. Co šlo ukrást, bylo ukradeno, co nešlo ukrást, bylo zbouráno, zbytek chátrá. Světově uznávanou a kvalitní ocel zde již nikdo nevyrobí. Smutný osud jednoho z hlavních symbolů města.
Hokej... další symbol města, který jako jediný nezanikl, i když měl několikrát namále. Připomínat Kladeňákům historii jejich klubu by bylo tahání dříví do lesa. Snad všichni na Kladně ví, jak úspěšní byli hokejisté v sedmdesátých letech, kdy urvali pět ze šesti svých titulů mistra Československa. Pospíšil, Nový, Kaberle a spousty dalších výjimečných borců válcovala ligu. Pak to již tak slavné nebylo, přišly pády, poté vzestupy...Ale již ne až na vrchol. V extralize místo bojů o medaile začaly boje o záchranu. Což se ne vždy podařilo. 
Ovšem na rozdíl od hutí či dolů se hokej vždy stačil včas zmátořit a po pádu přišel zase vzestup. Ovšem někdy to trvalo několik let.  Na posledním vzestupu kladenského klubu má velkou zásluhu jeho majitel a zároveň jeden z nejlepších světových hokejistů všech dob a další z mnoha slavných odchovanců -  Jarda Jágr. Vrátil se do rodného klubu a slíbil, že udělá vše pro to, aby Kladno hrálo extraligu. Toto do puntíku splnil. A co víc - je s podivem, že tohoto borce můžeme stále vidět na ledě jako aktivního hráče. Rozdílového hráče, který pořád dokáže zastínit i hokejisty o dvě generace mladší. Neuvěřitelné. Proto si važme, že máme možnost pozorovat legendu v akci. A je úplně jedno, zda v nejvyšší soutěži či o stupínek níž. Troufnu si tvrdit, že bez Jaromíra Jágra by se hokej na Kladně hrál na úplně jiné úrovni.
Ale poslední výrazný kladenský symbol žije, a to právě díky Jardovi. Pojďme mu to vrátit tím, že na domácí zápasy bude bouřlivá atmosféra, i když se třeba nedaří. Protože nikoho lepšího již na kladenském ledě neuvidíme.  Slíbil, že bude hrát do padesáti, a já mu věřím, protože Jarda sliby plní. 

Jakub Beznoska