Fejeton Kuby Beznosky. Kdo sklidí úrodu?

Zaujal mne článek v jednom z českých deníků, ve kterém si naši pěstitelé stěžovali, že jim nemá kdo sklidit úrodu.

Pro Slováky ani pro Poláky už není tato práce finančně zajímavá, Ukrajinci prozměnu čekají ve své domovině na víza a Češi jsou pomalí a líní.  Za mých mladých let jsme podobnou brigádu brali všemi deseti. Ale kvůli penězům to tak úplně nebylo. Ve zmíněném článku je uvedeno, že Češi absolutně nestíhají tempu, které na polích a v sadech předvádí Ukrajinci a tudíž našinci neplní normy. Takže si vydělají sotva na svačinu. Proto musela řada pěstitelů přejít od úkolové mzdy na hodinovou. Jinak by jim na poli nezbyl vůbec nikdo. Což se jim ale finančně nevyplácí a proto čekají na dělníky z Ukrajiny, kteří makají rychle a relativně levně. Takže úspěch českých pěstitelů mají ve svých rukách ukrajinští dělníci. Docela smutné. Za mých mladých let podobnou brigádu prováděla mimo jiné i česká omladina. Já jsem samozřejmě nechyběl. 
Jako puberťáci jsme o prázdninách jezdili z mé rodné vísky - Svinařova - na brigádu do Blahotic u Slaného. Zde jsme v rozlehlých sadech nejčastěji sklízeli jablka. Brzké ranní vstávání, cesta autobusem do Slaného, odtud tři kilometry pěšky do sadů, tam prakticky celý den fyzicky náročná práce. A to nejlepší nakonec - jednou týdně výplata. Jelikož se platilo za množství sklizených jablek, vydělali jsme si sotva na autobus a pár pivek v proslulé slánské restauraci Hamburk. Jasně, měli jsme si dát limonádu, když nám ještě nebylo osmnáct. Ale jedno staré moudré přísloví přece praví, že první výplata se má propít, ne? A tato naše byla propita opravdu rychle. I přesto jsme další týden jeli na brigádu zase. Věděli jsme, že boháči se z nás přes léto nestanou, ale užili jsme spoustu srandy, spořádali fůru čerstvého ovoce a seznámili se s děvčaty z Řisut. Ale o tom zase někdy příště...
Jakub Beznoska