Neříkejte, že nemáte mobil. Já tedy mám. Mám i noťas, tablet, hodinky, elektrický velocipéd.

Do toho modrejzub repráček. Považte, čtyři foťáky a dvě kamery a plnou krabičku recharge baterek. Úesbé hadi si mě denně omotávají a svazují jako otroka. Tu nemůžu najít nabíječku. Tahle má jiný konektor. Ne, nemám epláckej, ale mám dvě céčka. Vyhulit si cígo nemůžu. Ančto jsem ho večer zapomněl šoupnouf do sítě. Teď mačkám spínač jak pominutej narkoman a ne a ne do sebe vstřebat studenej nikotin. Bicykl mám dobytej, ale domů na něm musím šlapat neosvětlen za tmy. Přední úesbésvětýlko a zadní úesbéblikačka umřely hlady.
To je jenom špatnej sen, co jsem si způsobil svou nadspotřebou. Ráno se probudím, zrakem přelítnu všechny procenta kapacit a budu se ukájet spokojeně blikajícími zelenými ledkami. A protože mám fištróna, tak jsem si pro případ nedobití pořídil ještě banku POWER, co ve mně generuje osobní klídek. Houbyzvoctemnakyselo, teď jsem definitivně vyřízenej, jak žádost o dotaci. Shromaždiště energie mám, ale já debil ho nedobil. Cigáro bliká červeně, já jsem na pokraji zhroucení. Nevíte někdo, kde je Panenský Týnec? Tam prý se v neúplném chrámu dá dobít člověk komplet celej.

Jiří Hokův