Pilná včelička mě směrovala do koulařského sektoru

Fotit atletiku mě fakt baví. Tolik limitů lidského těla. Tolik emocí vmačkaných do setinek vteřin.

Fotil jsem i minulou sobotu na Sletišti. Málem jsem promeškal ženský sprint na stovce. Byl jsem u startu a měl jsem fotit od cíle. Jirka není žádný pitomec, aby si neporadil, pomyslel jsem si. Zalehnu s ultraširokáčem v těsné blízkosti startovních bloků, zvednu to proti obloze a zachytím ta gazelí těla hned po výstřelu. Jak jsem si vymyslel, tak jsem udělal. Atletky běžkyně už zaklekly do bloků a já se kácel k zemi. Nastalo ticho před výstřelem startérovy pistole. Do toho akustického klidu se ozvalo moje hlasité:“Ááááuuuu“. Neupadl jsem sice na přípojku vysokého napětí, ale zalehl jsem včelu. A ona se žihadlem trefila tam, kam ženu píchnout nemůže. Záhy jsem měl na vybranou. Přihlásit se na casting do nemravného filmu nebo se pokusit zvítězit v jedné vrhačské disciplíně vlastním náčiním. Sportu zdar!
Jirka Hokův