Bářiny "Liškoviny". Dnes o dopravě

Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

Prokletá doprava

Když jsem si ve středu přečetla článek o propojení pražské a kladenské hromadné dopravy, málem jsem spadla ze židle nadšením. Jakožto pravidelný cestující bych rychlou a pohodlnou cestu autobusem, ještě ke všemu za směšnou korunu, vážně přivítala. V hlavě se mi však vzápětí rozsvítil obrovský vykřičník a připomněl mi, jaké mám na tyhle věci obrovské štěstí…

Začalo to již v době, kdy jsem k mému překvapení obdržela řidičský průkaz a každé ráno hledala místo k zaparkování u kladenského Sportovního gymnázia. Pokaždé jsem celý blok objela dvakrát (ne-li třikrát), abych pak stejně zaparkovala co nejdál. A světe div se, jen co jsem si doma do šuplíku založila maturitní vysvědčení, začala kolem gymnázia přestavba a rázem se tak otevřela zcela nová dimenze parkovacích možností. Pro mě už bohužel ne. Začala jsem totiž dojíždět do Prahy. A přesně v té samé době se někde v centru hlavního města podepsalo, že Dejvice dostanou zcela novou (a těžce moderní) podobu. Následovaly dva roky sezení v autobuse, který stál v koloně na zúžené Evropské, dva roky hledání náhradní dopravy, když nejezdily tramvaje, dva roky prachu a zvuků otravných sbíječek. A když se konečně situace v Praze trochu uklidnila, stala se další nemilá věc. Rychlostní silnice R7 přestala vypadat jako silnice. Vypadala možná spíše jako polní cesta, takže jako většina vozovek v naší republice. Začalo se tedy s její opravou, což pro nás cestující znamenalo, že jsme si museli k cestě přičíst dobrých dvacet minut strávených popojížděním. 

Dalo by se tedy zcela bez nadsázky říci, že kam se hnu, tam se začíná bourat, stavět, překopávat a měnit vše stávající. A když se teď konečně objevila výše zmíněná zpráva, za jejíž okamžitou realizaci bych obětovala ledvinu, počítám již dopředu s tím, že se vše uvede do provozu až v době, kdy přestanu do Prahy dojíždět. Zůstává však otázkou, zda budu svou karmu proklínat už na podzim příštího roku, či až za pár desítek let z domova důchodců…