Bářiny "Liškoviny". Jsem ráda, že nežiju v Bruselu

Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

Jsem ráda, že nežiju v Bruselu

Celý svůj dosavadní život (stejně jako drtivá většina dnešních mladých lidí) jsem toužila cestovat. Poznat všechny světové metropole, nejlépe se někde na nějakou tu dobu usadit, naučit se perfektně jazyk. Alespoň bych jednou měla co vyprávět vnoučatům. Ale možná bude úplně nejlepší zamknout se v nějaké pravé české vesnici na tři západy a nevytáhnout paty….

Řekněme si upřímně, ještě před dvěma lety bychom vesele obráželi dovolené a jediné dilema by bylo, zda si vybrat all inclusive ve Španělsku („Táto, rozšoupnem se!“), nebo kemp v Chorvatsku („Mámo, udělej řízky.“). Tak či tak, platilo spíše: všude dobře, doma nejhůř. Letos se možná vrátíme k původnímu znění tohoto přísloví. Do Tunisu nepojede nikdo, jedině snad milovník zbraní, co by chtěl na pláži spatřit na vlastní oči kalašnikov, Paříž už také nepatří jen milencům a do Bruselu by se teď vydal asi jen sebevrah. Na druhou stranu, možná jsou právě tato místa teď nejbezpečnější – jsou již odškrtnutá ze seznamu.

Právě v tuhle chvíli se možná rochníte v pohodlí vlastního gauče a říkáte si, že jste rádi, kde jste. V bezpečí malého a neutrálního města, kterému se s velkou pravděpodobností atentáty vyhnou. Samozřejmě, všechno se musí raději zaklepat, známe to. Zrovna nedávno jsem jela v pražském metru a naproti mně seděl zarostlý muž se dvěma nacpanými batohy. V každém z batohů uviděla moje bujná představivost ukrytou bombu. Nebudu vám ani říkat, že jsem v tu chvíli spatřila celý svůj život, odpočítávala jednotlivé stanice metra a dokonce mnou projela i mrazivá myšlenka, že bych to díky blízkosti měla alespoň rychle za sebou. Ale jak vidíte, přežila jsem a bujařím dál. Jenže jak moc byla celá má představa nereálná, když vidíte, co se děje kolem nás. Jak si můžeme být jisti, že ten snědý mladík (na kterého by možná i některá z nás mrkla) neudělá za chvilku nějakou hloupost.

Vždycky se říkalo, že by se měl člověk držet raději mezi lidmi. V davu. Všude je to přeci samý zloděj a násilník. Ale v současné době by bylo možná lepší začít říkat, abychom se mezi lidmi tolik nezdržovali. Protože právě tam hrozí největší nebezpečí. A opatrnosti není nikdy dost. I tady na Kladně.