Bářiny "Liškoviny". Všichni musíme zestárnout

Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

 Všichni musíme zestárnout

Když se dívám do všech těch časopisů určených primárně pro ženy, nestačím se divit, jakému nátlaku musíme neustále čelit. A vlastně se to netýká pouze časopisů. Stačí si zapnout televizi a máme to před očima zase. Perfektní tváře perfektních žen v jakémkoli věku. Není tedy divu, že pohled do zrcadla pak běžné smrtelnice nutí klást si otázku: „Co mohu udělat, abych vypadala stále také tak dobře?“

Tahle jedna hloupá myšlenka nás pak nutí kupovat si všelijaké krémy, které slibují zázraky. Jasně, všechny ženy máme v hlavě od přírody zakódováno, že chceme, aby nám to slušelo, abychom se líbily. Když se však podíváme o pár desítek let zpět, nebyl boj za krásou a mládím takovým dostihem. Ženy uměly nosit každý svůj nedostatek s noblesou a hlavně, uměly přirozeně stárnout. V dnešní době, kdy je i ta nejmenší vráska společností považována za faux pas, se bojíme každého rána, kdy zjistíme, že se nám na čele přes noc objevil Grand Canyon. Ale takové ráno jednoho dne nastane, musí. Tak už to příroda zařídila. 

A přesně ve chvíli, kdy tenhle moment přijde, zjistíme, že stárneme. Což je naprosto přirozené. Jedna polovina žen tenhle fakt však přijme, druhá zběsile projíždí nabídku plastických chirurgií. Jedna operace pak střídá druhou, protože cesta k dokonalosti nikdy nekončí. A tak se stane, že jsou ulice plné vypnutých, ufouklých, přifouklých a ořezaných babiček, které se už vůbec nepodobají ženám, kterými byly před pár lety. A když se jich zeptáte, jaké je tajemství jejich dokonale hladké pleti, většinou nepřiznají, že si s panem chirurgem už pomalu tykají. 

Vím, že se mi to asi říká jednoduše, ale nejsou nakonec ty přirozeně stárnoucí ženy krásnější? Přirozenější? Kterou byste raději chtěli mít v rodině? Já osobně tvrdím, že co vráska, to jedna vzpomínka a moudrost. Podle vrásek poznáte, co před vámi stojí za člověka. Zda se v životě hodně smál, či se spíše mračil, jestli mžoural do sluníčka, či se pořád něčemu divil. Napíchejte si do obličeje litr botoxu a všechny tyhle vzpomínky zmizí. Rozplynou se. A skutečně musíme kráse obětovat tak moc?