Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

Není kultura jako kultura

Co všechno se musí stát, abychom se jako lidé spojili v jeden silný celek? Někdy hrozně moc. A někdy stačí vlastně docela málo.

Kultura. Obklopuje vědomí nás všech. Je tak protkaná s našimi životy, že se s lidskou představou kultury jako takové už docela rozešla. Když se zeptám na ulici prvního člověka, co je to vlastně kultura, odpoví mi, hádám, že divadlo. Nebo možná koncert. Pravděpodobně ale nebude mít na mysli koncert metalové skupiny, která své obličeje schovává za maskami hororových postav. Vybaví si božského Káju nebo možná nějaký orchestr. A výjimka samozřejmě potvrzuje pravidlo.

Jenže právě kultura byla, je a bude vždycky ten nejčastější a nejprostší důvod, proč se lidé sejdou na konkrétním místě. Bude nás ovlivňovat, vyvolávat v nás podobné emoce, podobné názory, bude nás spojovat. Spojovat v opravdu silnou skupinu lidí. Alespoň v ten jeden konkrétní okamžik. Pro mě znamená kultura mnohem víc, než obléct si tmavé šaty, sepnout vlasy a být u zrcadla o deset minut déle. Pro mě je stejně kulturním okamžikem letní grilování, oslava narozenin, ale i pivo s přáteli v zaplivané hospodě. Jde jen o ten pocit společného zájmu. 

Když v pondělí přijel do Kladna pojízdný Kinematograf bratří Čadíků, moc jsem se těšila. Těšila jsem se na tu skupinu lidí, kterým se bude během dvou hodin promítat na sítnicích stejný obraz jako mně. Těšila jsem se, že ačkoli máme všichni rozdílné životní příběhy, během promítání filmu Gangster Ka nejspíš každému z nás prolétnou hlavou tytéž myšlenky. Těšila jsem se na hromadný smích, až Ondřej Vetchý zjistí, že jeho nejmladší filmová dcera čeká v šestnácti dítě. S rastamanem. 

A toho všeho jsem se opravdu dočkala. Protože kultura nezná zklamání. Jasně, nemusí se vám líbit film, výstava může být nudná, v představení nehraje váš oblíbený herec, zpěvák zpívá živě hůř než vy ve sprše. Ale nikdy nemůžete říct, že jste nebyli spojení s ostatními. Protože i když budete opravdu zklamáni, věřte mi, že se najde minimálně jeden člověk se stejným názorem, se kterým byste si pak mohli sednout na kávu a všechno prodebatovat. A víte co, to je pak teprve ta správná kultura!