Bářiny "Liškoviny". Ach, ta závist

Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

Ach, ta závist

Závist. Už jen vyslovení toho jednoho obyčejného slova vyvolává v člověku zvláštní emoci. Emoci, při které vyvstane na mysli obraz něčeho, co chceme, v rukou někoho jiného.

My Češi jsme v závisti opravdoví přeborníci. A můžeme se tomu tisíckrát bránit. Možná za to může nedaleká historie, možná to máme nějak geneticky dané. Jednou někomu závidíme štíhlý pas, podruhé novou pračku, pak zase auto, hodinky, úspěch v práci, zdravou rodinu. Lidská závist se zkrátka neomezuje pouze na předměty, ale překračuje veškeré pomyslné hranice. Závidíme si prakticky všechno. Všechno, co se nám alespoň trochu líbí. 

Jako národ jsme už ale přišli na pár možností, jak vlastní závisti předcházet. První trik spočívá v prvenství. V praxi to vypadá tak, že si danou věc musíte obstarat rychleji než druhá strana a být tak první, kdo bude sklízet úrodu falešných a závistivých lichotek. Heuréka! 

Na druhou variantu musíte být opravdu dobří herci. Řekněme, že vás pozvou sousedé na kávu a při té příležitosti se chtějí pochlubit novou televizí. Nejspíše čekají, že si všimnete sami a zahrnete je chválou. To se ale nesmí. Vy musíte nepozorovaně obhlédnout všechny detaily, pak se beze slova rozloučit, následující den sjet pro zcela identickou (nebo alespoň hodně podobnou) věc a pozvání sousedů opětovat. Ano, i tací jsou mezi námi. 

Sama mám trochu se závistí problém. A hned ve dvou rovinách. V té první je to klasické závidění hloupostí a nadávání na nespravedlnosti světa, za které bych dostala proplesknutí z obou stran, abych se probrala. A ano, jsou to ty typické ženské problémy, přiznávám. V té druhé rovině mám trochu problém být tou, které je záviděno. Ačkoli se to může zdát směšné. Ale lidé jsou ve spoustě ohledech zlí a dělají příliš rychlé závěry. Už jsem měla tu čest. 

V dnešní době si nemůžete být jistí, kdy vám závist ukáže pravou tvář lidí, které máte kolem sebe. Na druhou stranu, buďme za to vděční. Protože přátelé, před kterými nemůže být sami sebou, přátelé nejsou. 

Záviďme si, ale vzájemně si věci více přejme a chvalme. Alespoň trochu. Možná, že to nepomůže vůbec ničemu, ale třeba to lehce zmírní tu malou zlou vlastnost, která je v každém z nás tak hluboce zakořeněná.