Bářiny "Liškoviny". My dva a pes

Každou sobotu se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

My dva a pes

Něco se stalo. Usínáme o půlnoci a vstáváme před sedmou. Většinu dne trávíme venku. Nehrajeme žádné hry na telefonu. V osm ráno se procházíme po trávě před domem v pyžamu. Když někam jdeme, neřešíme, jestli jsou zavřená okna, ale jestli máme vodítko. A kromě toho také dostatek granulí, hraček a pamlsků. Zkrátka jsme si pořídili štěně. 

Jmenuje se Dobby. Ano, jako ten skřítek z Harryho Pottera. Proč? Však se stačí podívat na ta jeho ušiska. Skáče, kouše, běhá, ale vždycky jen půl hodiny. Pak dvě hodiny spí a my si mneme ruce a rychle doděláváme všechny resty - David předělává nějaké to kolo, já píšu bakalářskou práci. Anebo prostě jen tak sedíme nad tím malým tvorem s holým břichem a díváme se na něj jako na ten nejzajímavější pořad v televizi. 

„Hele, jak leží!“ 

„Koukej, jak se klepe!“

„Poslouchej, jak vrčí ze spaní, co se mu asi tak zdá?“

Pořídit si psa je obrovská zodpovědnost. To ví každý. A kdo žije v představě, že to tak není, tak je zkrátka skutečně naivní. Člověk musí počítat s tím, že se mu v momentě změní celý život. Ne snad proto, že posbírá několik psích exkrementů a nachodí za den o pár metrů či kilometrů víc. Ale změní se mu život proto, že se náhle stane někým, kdo má veškerou zodpovědnost za jednoho živého tvora. Za tvora, který v něj bezmezně věří a považuje ho za toho nejlepšího na světě. A vy ho zkrátka nechcete zklamat. Chcete tu pro něj vždy být, dobře ho vychovat, dopřát mu takový život, jaký si zaslouží. 

Z poklidného života se tak v momentě stane jedna obrovská starost. Ale není to ten typ starosti, kterou byste za cokoli vyměnili. Tahle starost je plná radosti. Radosti, která je sice doplněna o útrpné výrazy u třicátého utírání loužičky, o neustálé napomínání a zlobení se, o bezpředmětné plácání novinami a trpělivost při srdcervoucím kňučení.

Ale v tu chvíli, kdy už vaše nervy pracují na plné obrátky a jste jen krůček od toho udělat z milého štěněte hot dog, přijde něco, co rozfouká veškerou naštvanost, jako by ani nikdy nebyla. Ach jo - ty psí oči, ty nám byl čert dlužen. 

Tak tedy, haf a pusu.

Dobby