Každou sobotu se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

 

Den Matek

Den Matek je den, kdy si i to nejodrostlejší dítě vzpomene na dobu, kdy cupitalo za máminou sukní a plakalo kdykoli ztratilo z dohledu její tvář. Protože nezáleží na tom, zda je nám deset, třicet či šedesát. Pořád jsme něčí děti, pořád máme mámu. A vždycky ji mít budeme.

Když jsme malí, je pro nás máma vším. Je tou, co obětuje vlastní tělo, aby nám jednoho dne ukázala svět, tou, která hlídá, zda pláčeme proto, že máme hlad, či nás bolí provrtávající se zoubky. V její náruči usínáme a její vlídný hlas nás uchlácholí k poklidnému spánku. Jako děti neřešíme, zda je máma příliš náročná, nebo se s ní v některých názorech rozcházíme.  Je pro nás naopak tou nejlepší na světě. Tou jedinou. A naší. 

Ne ve všech stádiích života však máme stále tento názor. V pubertě je každá máma naopak tou nejhorší. To ona zakazuje, kritizuje, nerozumí. Je zkrátka „úplně mimo“. Všichni víme, o čem mluvím, prošel si tím každý z nás. A kdo tvrdí opak, pak si na svá adolescentní léta už jen nepamatuje. Nebo spíš nechce pamatovat.

Jenže i toto období se jednoho dne zkrátka rozplyne. Vzdor nahradí rozum a my náhle spoustu věcí pochopíme. Pochopíme, proč jsme se museli vracet domů nejpozději o půlnoci, když ostatní ještě zůstávali, pochopíme, proč jsme museli volat, kdykoli jsme dorazili na místo, zjistíme, proč nám rozmlouvala tu příšerně krátkou sukni a nadávala za špatné známky ve škole. Dokonce ji odpustíme i občasné pohlavky, o kterých s postupem času víme, že jsme si je více než zasloužili. 

Mámu máme jenom jednu. Nemůžeme ji nikým plnohodnotně nahradit. Nikdo na světě nám totiž nedal tolik. A nikdy nedá. A to ví i každá máma. Možná proto je pro každou tak těžká ona představa, že její dítě stárne. Že ji opouští. To ale není pravda. Protože opustit někoho fyzicky ještě neznamená, že jste ho opustili i uvnitř. Že ho v srdci nahradili jiní lidé. Naopak. Místo pro mámu je v nás vždycky. A vždycky bude. Minimálně tak velké, jako jsme byli kdysi my – ještě když jsme byli v bříšku. 

Tak krásný svátek (mami)!