Bářiny "Liškoviny". Odpadková džungle

Každou sobotu se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

Odpadková džungle

Od té chvíle, co se mým denním rituálem stalo venčení psa, stala jsem se také bedlivou pozorovatelkou životního prostředí. To proto, že štěně všechno cucá, kouše, očichává a já již dopředu mapuji terén, abych se těmto ne zrovna drobným zdržením vyhnula.

Zkuste se také někdy dívat pod nohy víc než je zdrávo a asi budete překvapeni. Protože já rozhodně překvapená byla. Ano, samozřejmě jsem věděla, že jsme od přírody tak trochu bordeláři a polovina z nás má problém vyhodit obal od sušenky do koše, který je o pět metrů dál. Ale že až takoví? To musíme každou malou či větší věc bezmyšlenkovitě házet na zem a v klidu, bez jakýchkoli výčitek, odkráčet pryč?

Uvědomujeme si vůbec, že tím vytváříme prostředí, ve kterém žijeme? Tedy že si dobrovolně volíme žít, odpusťte mi to slovo, v bordelu? To nás opravdu baví procházet se v džungli vajglů, plastových obalů a věcí, které se nám prostě v daný okamžik nehodí? Já chápu, že ne každý z nás má čas třídit odpad, ale nechat si odpadek v ruce o pět minut déle, vydržet, než se objeví popelnice, to by nás opravdu nezabilo. To se na mě nikdo nezlobte. 

Naprosto nejvíc mě na tom všem irituje ještě jedna věc. Všichni pořád nadávají na pejskaře, co nesbírají po svých čtyřnohých kamarádech exkrementy. Souhlasím s tím, že nechat něco takového na chodníku, někomu před domem, či v parku je opět jen další známka lidské lenosti. A také hlouposti. Nicméně zcela souhlasím s tím, že sbírat výkal v trávě, kde je deset vajglů na centimetr čtvereční a milion dalších nesmyslů, co patří do koše, úplně zbytečné. Už jen proto, že plastové pytlíky a žvýkačky najdete na tom samém místě i za deset let a onen exkrement je za týden pryč. Nehledě na to, že během rozkladu navíc pohnojí to, co my zabíjíme. 

Proto bych ráda vzkázala všem, co nadávají, když si po cestě v trávě musí čistit podrážku, že až začne být příroda znovu přírodou a kuřáci si budou zapalovat cigarety jen tam, kde ji pak mohou řádně vyhodit, můžeme začít na toto téma diskutovat. Do té doby si každý sáhněte do svého svědomí a řekněte mi, co podle vás je v přírodě přirozenější? Prázdná petlahev, nebo jeden malý, neškodný „bobek“?