Každou sobotu se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

Prázdniny u počítače

Když se tak někdy dívám na současné děti, jejich denní program, záliby a hodnoty, jsem neskutečně ráda za dětství, které jsem mohla prožít. To totiž nespočívalo na internetu, mobilech či hrách na konzolích, ale odehrávalo se venku. Na svěžím vzduchu a zelené trávě, s reálnými kamarády a věčnými modřinami na kolenou.

Jenže si myslím, že má generace byla jednou z posledních, která takové dětství zažila. Tedy dětství, kdy se používaly zvonky, abychom zjistili, zda půjde kamarád ven a čisté tepláky nevydržely déle jak jedno odpoledne. Moc dobře si vzpomínám na ty dlouhé letní dny, kdy jsme s kamarádkou roztáhly na trávníku deku, nanosily sbírku panenek, oblečků a hrály si tak dlouho, dokud nás mámy nezavolaly na večeři. Či na ta mrzutá odpoledne, kdy jsem ve svém zahradním domečku zametala, a praděda na mě z okna volal, abych přestala, že práším. A věřím tomu, že do konce života nezapomenu tu chuť čerstvého chleba se sádlem a šnytlíkem, který jsem dostávala od babičky ke svačině. 

Jenže o tohle všechno jsou současné děti ochuzeny. Ne, nemohou za to. Jsou zkrátka jen oběti světa, který je tak náhle obklopil. Tedy světa, kdy vznikl internet, aby lidstvu pomáhal a zároveň ho tak trochu ničil. Proč by měly děti potřebu chodit s kamarády ven, když vezmou do ruky mobil a mohou se s kýmkoli kdykoli spojit? Proč by si chodily zahrát na hřiště fotbal, když existuje FIFA? Pro děti současnosti je to všechno zkrátka tak trochu zbytečnost.

Jenže nejenom děti se změnily. Změnily se také jejich rodiče. Už není normální pustit malé dítě ven. Co kdyby se mu něco stalo? Vždyť silnice střídá jedno auto za druhým a chodníky jsou plné násilníků. A tak jsou to právě rodiče, kdo musí dítěti zařídit program, obstarat zábavu a naplánovat prázdniny do posledního puntíku. 

No co, doba si to asi žádá. Jen je ohromná škoda, že z takového dětství vymizela veškerá prostost, bezprostřednost a fantazie. Protože právě to dělalo dříve z dětství to nezapomenutelné.