Bářiny "Liškoviny". Životní obavy

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Životní obavy

Dost často se říká, že opravdové strachy a starosti přichází až s věkem. Že mládí nezná obavy a tím pádem neumí rozeznat skutečné problémy od těch zcela zbytečných.

Osobně nedokážu pochopit, kde se tenhle názor vzal. Kde získala starší generace přesvědčení, že mladí lidé nemají opravdové starosti. To snad zapomněli? Či nechali současné myšlenky vytlačit všechny minulé? Možná je tedy nejvyšší čas si některé věci připomenout…A tak jsem na počátku tohoto týdne položila svému okolí jednoduchou otázku: „Jaká je vaše největší životní obava? Co vás trápí, když večer usínáte? Co vám svírá žaludek, kdykoli si představíte, že se to stane? Z čeho máte zkrátka opravdový strach?“

Možná to bylo celé trochu troufalé. Proč by se lidé chtěli svěřovat s tak niterní a hlavně soukromou věcí. Alespoň to jsem si v první chvíli myslela. Pak ale přišla spousta odpovědí. Odpovědí, které mi svou upřímností a touhou po částečné úlevě ze svěření se vyrazily v první chvíli dech.

A tak můj svět zahltily během okamžiku všechny možné druhy lidského strachu. Strach z oslepnutí, ze života v samotě, ze smrti svých nejbližších, z vlastních životních rozhodnutí, z nenaplněného potenciálu, z vystupování na veřejnosti, z vlastního selhání, strach z neprožití života naplno, nenalezení pravé lásky, z nemoci, ze špatné výchovy budoucích potomků a v neposlední řadě hlavně, a především, jedna obrovská obava z neúspěchu.

Dalo by se tak říct, že právě neúspěch je to, co trápí naši generaci asi nejčastěji. Možná proto, že každý si pod úspěšným člověkem představí něco docela jiného. Někdo podnikatele s obrovským ročním obratem, jiný zase ženu se třemi dětmi a milujícím manželem. Všechno totiž záleží na tom, jaký život chceme opravdu žít. Co nás činí šťastnými a čeho se naopak bojíme. Nikdo už nevíme, zda ten zazobaný chlápek nepropadá depresím, protože se vyplnila jeho obava z mládí a tráví večery ve své luxusní vile úplně sám. A také, jestli ta milující matka o samotě tiše nepláče, protože jako mladá zahodila veškerý svůj talent.

Ale ačkoli máme každý o svém životě docela jinou představu, bojíme se víceméně dost podobných věcí. Některých víc, některých míň. A některé třeba časem dokonce překonáme a pak zapomeneme, že někdy vůbec existovaly. A přesně v tu chvíli začneme říkat, že mládí nezná starosti. 

Já vám všem každopádně přeji, abyste se nikdy nemuseli se svým strachem potkat. A pokud by k tomu přeci jen mělo dojít, nestavte se k němu zády. Naopak se otočte, prohlédněte si ho a porazte ho, jak nejlépe to dokážete.