Bářiny "Liškoviny". Jak se máte?

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Jak se máte?

Je to už takový standardní začátek konverzace. Konverzace, která úplně neví jak začít, v jakém bodě navázat. Konverzace, která potřebuje nejprve pochopit situaci, aby mohla co nejlépe pokračovat. 

„A jak se vlastně máš?“ ozve se z úst tak nějak automaticky. A my, aniž bychom nad tím nějak konkrétněji přemýšleli, odpovíme poněkud strohé a očekávané „dobře“.

A to proto, že se opravdu tak nějak dobře máme. Sluníčko venku svítí, pozítří přijde výplata, syn nepropadá, rodina se nehádá, na poště nebyla fronta, v supermarketu konečně zlevnili máslo, přišla nám milá esemeska a manžel sám od sebe vyluxoval celý byt. Život zkrátka plyne po klidné a pozitivnější hladině standardního lidského života. A to je přesně ten důvod, proč se po této jednoslovné odpovědi málokdo pídí dál. Máme se prostě a jednoduše dobře. Přesně to si přáli slyšet. Dobře a tečka.

Co se však stane, pokud vybočíme? Pokud se trochu víc rozpovídáme o červeném diplomu našeho dítěte, právě zaplacené dovolené v Karibiku, fungujícím manželství i po třiceti letech, povýšení v práci? Pravděpodobně budeme mluvit a básnit a zase mluvit, zatímco druhý člověk bude litovat položené otázky a lovit v paměti cokoli, co by mohlo vrátit úder a podobně uchvátit. Přesně v tu chvíli totiž startuje soutěž o spokojenější život. Soutěž plná přetvářky, závisti a vzájemného oslňování.

Mnohem žádanější proto bývá rozpovídání se o naprostém opaku. Lidé chtějí slyšet o problémech druhých, jelikož se tím jejich vlastní potíže stávají menšími. Rádi si vzájemně radí, hrají na psychology, dávají sami sebe za příklad. Strasti nejsou důvodem závisti, která rozděluje, ale soucitem, který spojuje.

Máme tedy vlastně možnost odpovědět pouze dvěma způsoby. Jen ty nám totiž projdou a zařídí, že se zbytek hovoru neponese na křídlech závisti. Přitom je to docela zvláštní. Ve všech článcích a knihách o osobním rozvoji je minimálně jeden odstavec věnovaný slovům štěstí – fantastický, skvělý, báječný, úžasný, nádherný, dokonalý. Tato slova prý dělají šťastné nejen nás, ale hlavně naše okolí. 

Nebojme se proto závisti. Nebojme se mluvit o tom, že máme za sebou skvělý týden. Možná to nepůjde hned. Možná budeme chvíli za vychloubačné blázny. Ale podělíme se tak se světem o kousek vlastního štěstí. A za to to stojí, ne?