Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

liska

Všichni jsme slepí

Žijeme v hektické době. V době, kdy je nejnovější model IPhonu důležitější než rodinný oběd nebo teplý letní večer. Naše životy se točí spíše kolem hromadění peněz a věcí než zážitků a mezilidských vztahů. Den co den se stresujeme nesmysly a ignorujeme všechno, čeho bychom si měli ve skutečnosti vážit. A víte proč? Protože jsme stále více a více slepí.

Stává se mi dost často, že se mi hlava tak nějak samovolně zvedne směrem k večerní obloze a mě náhle zaplaví pocit absolutní dokonalosti. Krásnější už nebe prostě být nemůže. Ani ten nejlepší malíř, co kdy žil, by nedokázal na paletě namíchat všechny ty posupně přecházející odstíny barev a už vůbec by je neuměl tak směle propojit. Takhle totiž umí malovat prostě jen příroda. 

Když člověk cítí tohle všechno, má určitou potřebu své pocity sdílet. A tak se pokouším přítomným říct: „Hele, koukej to nebe! To je krása, co?“ 

Odpovědí mi je většinou ale jen souhlasné zamručení, nebo uspěchané „jo,jo“ a rychle k nějakému relevantnějšímu tématu. Nikdo se přece nechce bavit o nebi… 

A to je přesně ono. Naše současná slepota nemá nic společného s dioptriemi. Má však mnoho společného s ignorací skutečného života kolem nás. Nemůžeme za to však my, může za to současný svět. Svět, který do krásy přestal počítat poletující listí, sluneční paprsky, vločky sněhu, co nám padají na horké tváře, líhnoucí se ptačí mláďata. Svět, který začal milovat všechno zrychlené, online a nejlépe ve slevě.

Všichni takoví jsme. Lišíme se však tím, že někdo nedokáže přibrzdit vůbec, někdo částečně a někdo se umí dokonce úplně zastavit a stát. Stát a dívat se kolem sebe. Vnímat, cítit, poslouchat. 

A přesně to bychom se měli naučit úplně všichni.