Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Čapí revoluce

Někdy mi připadá, že nebýt té naší politické scény, celá republika by umřela nudou. Neměli bychom si totiž na koho stěžovat, komu nadávat, z koho si dělat legraci. Jenže nemělo by být předmětem zábavy něco úplně jiného než politika?

Netroufám si hovořit do politiky, ale psát o ní je prostě někdy potřeba. Zvlášť, žádají si to okolnosti. A řekněme si upřímně, že těch okolností je tento týden celá řada. Prakticky o ničem jiném se nemluví, nic neplní titulní stránky deníků více a televizní zprávy věnují většinu svého vysílacího času reportážím na jediné téma. 

Ostatně, je také o čem mluvit. Mít za premiéra člověka, který je trestně stíhán, je jedna věc. A asi se ve většině případů shodneme, že více než ostudná. Dozvědět se však, že ta samá osoba navíc využívá své vlastní děti a nestydí se za to, to už překračuje veškeré hranice. Všichni totiž víme, že nejvíce vypovídá o lidském charakteru to, jak se člověk chová ke svým nejbližším. 

Osobně je mi docela fuk, jestli premiér unesl vlastního syna, kolik udělal za svůj život podvodů, i to jakou roli hrál před osmdesátým devátým. Co mi však jedno není, je to, že náš premiér je lhář. Člověk, co se při přímých otázkách kroutí jako had, jednou něco zapírá, podruhé to zase přiznává a nikdy za nic nemůže. Vždycky má na koho hodit vinu, vždycky dokáže najít ta správná „ale“.  Každá jeho kauza je jen jakési spiknutí na jeho vlastní osobu a žádná chyba, které se dopustí, není jeho, ale většinou těch nejbližších lidí kolem.

Náš premiér je člověk bez svědomí. Člověk, který si zvykl na to, že si může za peníze koupit úplně všechno. Člověk, který se cítí i přes veškeré skandály absolutně jistý a neohrožený. Člověk, který nikdy, nikdy neustoupí a nepřizná chybu. 

Je poněkud symbolické, že tento čtvrtek, dva dny před sedmnáctým listopadem, vyšli občané znovu do pražských ulic. Že zaplnili kvůli politické situaci Václavské náměstí a dali najevo nesouhlas. A další demonstrace byla včera. Uběhlo dvacet devět let a my se znovu musíme ozývat. Tentokrát však kvůli jedinému člověku, za jehož zády se toho zřejmě děje mnohem víc…