Bářiny "Liškoviny". Kocovina

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Kocovina

Známe to všichni. Večer se příjemně táhne, sklenička střídá skleničku, z půllitru jako zázrakem zmizelo zase všechno pivo a dobrá nálada se začíná pomalu dotýkat pomyslného vrcholu. Alkohol umí udělat své. Ale to bohužel i druhý den ráno.

Když mi bylo…když mi zkrátka bylo o pár let méně, mohla jsem vypít absolutně cokoli. Nikdy mi nebylo špatně, a to dokonce ani po probuzení. Měla jsem naopak jakousi zvláštní schopnost absolutního procitnutí, kdy jsem byla schopná odběhat na tréninku třístovky a tvářit se u toho, jako když se nic neděje. Věty typu „už nikdy nebudu pít“ nebo „alkohol teď nechci chvíli vidět“ neexistovaly, naopak jsem neměla problém dát si hned večer u televize sklenku vína. Moje tělo zkrátka umělo alkohol bravurně odbourávat a nikdy mě nenechalo umírat na gauči. 

S každým rokem to ale začalo být horší a horší. Nejprve přišlo pravidelné kýchání po prvním loku (nejčastěji vína), čímž mne nejspíš chce pokaždé něco uvnitř varovat. Marně. A tak se rok co rok musím přesvědčovat o tom, že opravdu stárnu. Nebo se minimálně někam odstěhovala ta magická schopnost být ráno úplně v pohodě.

A tak jsem se postupem času dostala do stavu, ve kterém jsem dnes. Alkohol už mám jasně rozdělený na ten, po kterém mě druhý den bolí hlava, ten který přichází v úvahu, čisté zlo, červené víno a nejméně bolestivou alternativu nuceného „panáka“. A stejně se vždycky ráno probudím, rozhodně nevyspaná dorůžova, v hlavě se mi to různě přelévá a naklepává a tělo vykazuje jasné známky nesouhlasu. Jako by mi připomínalo, že mě tím prvotním škytnutím zkoušelo varovat. 

„To ty jsi ještě mladá, ale já když se v pátek opiju, tak jsem v pohodě až v úterý,“ smál se mým úvahám o pár let starší kolega. Očividně je kam jít a rekonvalescence se bude stále více prodlužovat. 

Existují tedy jen dvě možnosti. Začít raději abstinovat a vzdát se těch báječných chvil totálního zničení na gauči, nebo se začít smiřovat s tím, že se jeden večer rovná několikadenní proceduře vzkříšení. Lákavá nabídka, že?