Bářiny "Liškoviny". ADHD populace

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

ADHD populace

Poslední dobou mne to obklopuje snad na každém kroku. Neustálé poznámky o tom, jak se současné děti neumí chovat, soustředit se, neposedí u jediné hry, nedokáží si v klidu malovat obrázek a pořád někde jen běhají, křičí a vyžadují si veškerou pozornost. 

Přesně v takový okamžik hledají rodiče důvod a nějakou omluvu. Vezmou dítě do poradny či k nějakému jinému odborníkovi a dost často odtamtud odchází právě s diagnózou ADHD - tedy s poruchou pozornosti a hyperaktivitou. Od této chvíle mají tak papír na to, že se jejich dítko potýká s jakousi „nemocí“ a může se nad jeho chováním prostě přivřít oko. 

Zajímavé mi na tom všem přijde však to, že ještě před pár lety o této poruše věděl málokdo. Ba co víc, málokteré dítě jí trpělo. Děti prostě běhaly na hřišti, nikdo neřešil, jestli některé víc a jiné méně, ty zlobivé dostávaly za vyrušování ve škole poznámky a žádné nebylo omlouvané proto, že by bylo hyperaktivní. 

Netvrdím, že hyperaktivita neexistuje. Že je to smyšlená nemoc. Vůbec ne. Rozhodně si ale myslím, že je to mnohdy jen výmluva. Výmluva pro všechny ty pohodlné rodiče, co nedokáží zabavit své vlastní a hlavně zdravé dítě. Jen se podívejte, kolik dospělých lidí dá v dnešní době malému dítěti raději tablet nebo telefon jen proto, aby se o něj nemuseli chvíli starat a vymýšlet mu aktivity. Aby bylo zkrátka v klidu. Jenže v dítěti se pere ohromná energie, zvídavost, životní elán a touha hrát si. Je prostě přirozené, že běhá a ječí. Potřebuje akci, potřebuje se vybít, aby se pak dokázalo soustředit na důležité věci. 

Nechápu, čím se vlastně liší normální dítě od dítěte s ADHD. Kde je ta pomyslná hranice nadměrné aktivity? Jak se odlišuje hyperaktivní dítě od extrémně zvědavého dítěte? A co je vlastně špatného na tom, že je dítě čilé? Proč je to hned porucha? A pokud už je dítěti diagnostikovaná, není vlastně chyba někde úplně jinde?

Logika současné doby je chtít po dítěti, aby se chovalo jak malý dospělý, bylo v klidu, samo si hrálo, samo se zabavilo. Nebo mu dáme něco sladkého, něco plné cukru, aby mělo energie ještě víc a my si mohli stěžovat na jeho nezvladatelnost. Všechno pak vylíčíme v nejvíce vyhroceném scénáři v poradně, dostaneme papír a uděláme z dítěte chudáčka. A to je přesně důvod, proč se uvádí, že celé tři čtvrtiny těchto dětí pak v dospělosti žádné ADHD nemají. Prostě vyrostly, přestaly zlobit, energie se zpomalila. A tak je to v pořádku, tak je to normální. Už celou řadu let.