Salón na náměstí Starosty Pavla zaujme figurínami ve výlohách. Jsou oblečené do svatebních kostýmů. Ještě na začátku března se u nich zastavili většinou budoucí svatebčané. V současné době je salón kladenským středobodem humanitární pomoci Ukrajině. Jeho majitelka Lesya Olarova nezištně pomáhá stovkám svých krajanů uprchlíků včetně desítek sirotků.

Patříte mezi největší organizátory pomoci lidem z nejhůře postižených oblastí Ukrajiny. Připadá vám, že jste mna to sama?
V žádném případě. Díky bohu, že v Kladně na radnici existují lidé, jako je primátor a celý úřad! Oni nám pomáhají, co to jen jde. Bez nich bychom tak účinně pomáhat nemohli.  

Organizovala jste příjezd dětí a vychovatelů z dětského domova do Kladna. Byl to bleskový přesun?
Bylo to hrozné martyrium. Cestovali přes Maďarsko, ale na ukrajinsko maďarských hranicích je dlouho nechtěli pustit. Měli podmínku, jeden dospělý doprovod na sedm, dětí. Těch dětí je přes třicet a první skupina jela do Kladna šest dnů... Děti jsou sirotci, nikoho nemají.

Dbáte u dětí současně se stravou a ubytováním o jejich zařazení do běžného života?
Vychovatelé se s nimi dál budou učit a vzdělávat se děti musí i dálkově přes internet. Panebože, ať už ta válka skončí. Jestli se potáhne dlouho, jednáme o zařazení těch dětí do školek a škol. Starám se ještě o další Ukrajince, většinou ženy. Pro ně sháním práci. Snad některé vezmou v Legu, jiné v různých zahradnictvích na sezonní práce. Samy říkají, že nechtějí zůstat v Česku na obtíž, že půjdou pracovat a na výdaje si vydělají. Jsou vděčné za vaši pomoc. Nepřijely sem někoho vyžírat. To jsou jejich slova.

Ve svém svatebním salónu shromažďujete humanitární pomoc. Co je nyní nejvíce třeba na Ukrajinu odvézt?
Na Ukrajině nám uvízlo šest set dětí do osmi roků věku. Ty zatím nedovolily tamní úřady převézt přes hranice. Náš příbuzný si tyhle děti vzal na starost. Volal, že jim dochází jídlo, oblečení mají dost. Vděční budou za těstoviny, rýži, paštiky, sušenky a hlavně hygienické prostředky, vlhké ubrousky, aby se děti mohly otírat, když neteče voda. Lidé v Kladně do našeho salónu nosí neustále věci, ale nebýt kladenského magistrátu, který nám pomáhá i s tímto, nevím, co bychom si počali. Denně od nás s humanitární pomocí odjíždí dvě dodávky. 

Kolik roků žijete v Česku?
Dvaatřicet. Narodily se nám tady tři děti a Česko se stalo naším domovem. Bydlíme na Braškově a manžel je lékař. Já si splnila svůj sen a provozuji svatební salón, pro který necháváme šít na Ukrajině. Maminka tam má svatební salón, sestra jí pomáhá. Chci jen pokračovat v rodinných stopách.

Jak jste se ocitli na Kladensku?
Oba jsme vystudovali vysoké školy, ale u nás jsme nemohli sehnat práci. Odjeli jsme proto do Československa a shodou okolností jsme se přes našeho krajana dostali do Kladna. Sehnali jsme práci a už jsme tu zůstali.

Chtěla byste se někdy na Ukrajinu vrátit?
Jednou tam odjedu s manželem dožít. Nevím, co nás tam čeká, ale já si poradím jako vždycky...

A kdy toho podle vás Putin nechá, abyste tam mohla žít v klidu?
Putin? Když ho nezastavíme my, za chvíli je tady...

Jan Murárik