Anna Bečvářová (25, čtyři roky u strážníků, na snímku vpravo) s Alenou Raisovou (37, druhý rok u strážníků) se staly tvářemi náborové akce městské policie na kladenských středních školách.

Když se vás po akci student nebo studentka zeptali, jestli jim práci u strážníků doporučíte, co jste odpověděli?
Anna: Doporučila bych mu, ať to zkusí. Po finanční stránce asi lepší začátek do života nesežene. Za zkoušku to stojí.
Alena: Jestli chce spojit v práci příjemné s užitečným, tak ať přijde. Udělají něco pro své město, ale i pro sebe.

Co vás přivedlo do uniformy městské policie?
Anna: U státní policie jsem neprošla jejich testy, tak jsem podala přihlášku k městské policii. Ráda pomáhám lidem a s prací u strážníků jsem velmi spokojená. Naplňuje mě.
Alena: Před nástupem k městské policii jsem podnikala v kadeřnictví, ale kvůli covidu to moc nešlo. Rozhodla jsem se pro stabilní práci, stabilní zaměstnání. Mám také ráda komunikaci s lidmi, vyhovuje mi práce venku a nutnost udržovat si kondici, je pro mne příjemný bonus navíc (usmívá se).

V době, kdy jste k policii nastoupily, měli strážníci zcela odlišné platové podmínky, než jsou nyní. Stačil vám tehdejší příjem?
Anna: Já si po škole řekla, že chci brát minimálně dvacet tisíc, což mi práce u strážníků splnila. Je to moje první zaměstnání v životě, šla jsem do něj hned po škole a ještě jsem bydlela u rodičů.
Alena: Jako kadeřnice jsem měla vyšší příjem, ale nárazově. Jak rychle peníze přicházely, tak rychle odcházely.

V tomto roce se vám najednou zvedly platy o desítky tisíc. Šokovalo vás to?
Anna: Docela jo. Je to velký nezvyk, najednou máte o dvacet tisíc více... Oceňuji to zvláště ve svém věku, kdy se s přítelem snažíme sehnat nějaký dostupný baráček.
Alena: Paradoxně s tím má větší problém můj přítel než já (směje se). Je mnoho let v armádě a já vydělávám, více než on... Kdo je vlastně ten chlap v té domácnosti?

Napadlo vás, že to může v partnerském životě způsobit krizi?
Alena: Nevěřím, že by to mezi námi způsobilo problém.
Anna: Věřím, že ne. Pravda je, že to příteli chvíli trvalo, než se s tím srovnal (usmívá se). Nic proti tomu nemá.

Jan Murárik