Jakub Koudela (28) je dva roky hercem a dabérem na volné noze. Uzavření divadel a nahrávacích studií kvůli koronavirové epidemii mu, právě tak jako stovkám jeho kolegům, přidělalo existenční starosti. Nové životní výzvě se však postavil čelem a našel si novou práci – rozvoz pečiva.

Když dorazil koronavir do České republiky, myslel jste si, že najednou během několika týdnů zůstanete zcela bez práce?
Vůbec mi to nedocházelo. Vlastně jsem si naivně říkal, že nás se to přece netýká. A stále si to neumím přiznat v plném rozsahu a mám pocit, že to je jen „blbej“ sen. Co se práce týče, tak mi to udělalo velkou čáru přes rozpočet, ale jelikož mám částečný úvazek v Jihočeském divadle, nemusím naštěstí vyhlásit bankrot.

Hrál jste v několika divadlech. Lišilo se nějak jejich oznámení o tom, že se představení ruší? Nestalo se vám například, že by vám nějaké divadlo nabídlo práci třeba formou brigády apod.?
Oznámení se příliš nelišila. Divadla mi prostě jen napsala, že se představení ruší a že doufají, že najdeme náhradní termín. Snad jen z Mladé Boleslavi mi napsali, že je jim líto, do jakého situace nás tím dostávají, ale že bohužel není v jejich moci nám ušlý zisk nějak kompenzovat. Žádná forma brigády mi nabídnuta nebyla.

Účinkoval jste i v kladenském divadle. Jak na angažmá vzpomínáte?
V Kladně jsem nazkoušel Babičku a vzpomínám na to moc hezky. Kladenský soubor mě velice dobře přijal a práce byla příjemná. Zrovna v této době jsme měli mít spoustu zájezdů s Babičkou, tak mě mrzí, že jsou kvůli nouzovému stavu zrušené.

Stejně postiženi jsou stovky vašich kolegů z dalších divadel. Probíráte s nimi aktuální situaci? Panuje mezi nimi přesvědčení, že vláda uzavřením divadel udělala správně, nebo mají jiný názor?
Myslím si, že se s kolegy spíše shodujeme, že tato opatření jsou za současné situace nezbytná. Doufám ale, že vláda také vymyslí nějaký adekvátní balíček náhrad a nebude to znamenat, že budou v Čechách mizet divadla!

Vy se nyní živíte rozvážením pečiva. První dny asi pro vás nebyly jednoduché…
Ano, nebylo pro mě jednoduché vstávat v pět hodin ráno, zvláště potom, co jsem tři týdny předtím vstával mezi devátou a desátou. Jinak to ale pro mě byla pohoda. Vlastně jen jezdím prázdnou Prahou od adresy k adrese, poslouchám audioknihy a předávám objednávky.

Myslíte si, že tuhle novou životní zkušenost zúročíte i ve své herecké práci? Nebo o ní časem napíšete rovnou divadelní hru či komedii?
Nevím, jestli by taková hra někoho zajímala. Možná by se hodila do nějaké socialistické doby. Mohlo by se to třeba jmenovat: „Jak divadelní kavárenský povaleč prací ku štěstí přišel.“ Ne, asi si tohle období nechám jen pro sebe.

Už máte nějakou veselou historku nikoliv z natáčení, ale z doručování?
Možná jen tu, že se mi podařilo sníst jednu objednávku, kterou jsem měl doručit. Byl to koláček navíc pro jednu paní, které předešlý den popletli objednávku. V papírech jsem to měl poznačené až pod čarou za všemi objednávkami a všiml jsem si toho ve chvíli, kdy jsem s radostí, že na mě zbyl koláček, dojídal poslední sousto. Takže chudák paní nejdřív nedostala, co si objednala, a pak jí její kompenzaci sežral kurýr. Naštěstí to vzala sportovně a další den jsem svou chybu napravil.

Jste mezi svými kolegy bílou vránou, nebo se i ostatní vrhli na jiné profese?
Pár kolegům se povedlo najít si nějakou práci. Jeden kamarád pracuje jako zahradník a jiný zase dělá na stavbě. No, a spoustu kamarádů práci shání, ale za současné situace nikde moc neberou.

Zulice.cz
Foto: Městské divadlo Kladno