Má za sebou nespočet vystoupení s Karlem Gottem, doprovází kapelu Olympic, vystupoval s Helenou Vondráčkovou a dalšími hvězdami české hudební scény. Vyzpovídat Vladimíra „Boryše“ Seckého jsme se rozhodli v jeho oblíbené kladenské hospodě. 

Co vás vedlo k rozhodnutí stát se profesionálním muzikantem?
Vyrůstal jsem obklopen hudbou, protože muzicírování máme v rodině. Táta měl kapelu, ve které zpívala maminka, děda byl varhaník. Od třetí třídy jsem chodil na piano, od šesté třídy na klarinet, dokonce jsem se zúčastnil celostátní soutěže Lidových uměleckých škol. První hudební zkušenosti jsem nabíral právě u táty v kapele. V osmnácti jsem udělal konkurz do AUSu (Armádní umělecký soubor), kde jsem hrál během základní vojenské služby.

Proč jste se rozhodl zrovna pro saxofon?
Původně se mi líbily bicí, ale táta mi to rozmluvil, že bych prý tahal spoustu věcí. Musel jsem si tedy vybrat něco, abych mohl jít na vojnu k muzikantům. Začal jsem hrát na klarinet a později jsem přešel k saxofonu, na který jsem se učil sám. 

Kdy jste si začal vydělávat muzikou?
Poprvé jsem si začal vydělávat vystupováním s tátovou kapelou. Tenkrát to bylo nějakých 80, 90 Kčs za večer, ale na druhou stranu pivko stálo 1,70 Kčs. (smích)

Jaká je spolupráce s hvězdami typu Karla Gotta nebo kapelou Olympic?
K Olympicu jsem se dostal úplnou náhodou. Nahrávali jsme tehdy s Pavlem Sedláčkem desku ve studiu u Petra Jandy. Ten mě oslovil s tím, jestli bych mu nenahrál saxofon do nějakých písní. Od devadesátých let tedy spolupracuji s Olympicem. S Karlem Gottem spolupracuji v rámci doprovodné kapely Boom! Band, kterou jsme založili v roce 1996. S Karlem je skvělá spolupráce. Je to profesionál a navíc velmi milý člověk.

Jste nervózní, když hrajete?
Nejsem. Cítim jen zodpovědnost abych něco nepo…., ale v podstatě hudba je hlavně zábava, tak proč se při ní stresovat.

Jak často cvičíte?
V podstatě už moc necvičím. Udržuji se tím, že se snažím hrát co nejčastěji, cokoliv s kýmkoli. Občas ale přijde něco neobvyklejšího, a to se potom musí “překlapat”. 

Máte hudební vzor?
V 70. letech, když jsem na saxofon začínal, jsem si pouštěl desky Felixe Slováčka, protože nic jiného se tu nedalo sehnat. Snažil jsem se ho kopírovat, což samozřejmě nebylo úplně ideální. Na druhou stranu uznávám, že je to špičkový muzikant a vážím si ho za to, že ho člověk pozná hned po pár taktech, a vlastně dosud je to jediný náš poměrně dlouho známý instrumentalista. Ze světových saxofonistů se mi hodně líbí Gerald Albright, ale vlastně je jich tolik - stačí kouknout na Youtube a inspirace je na několik let.

Co děláte ve volném čase?
Odmala jsem kutil, a i když se teď hudbou živím, původně jsem elektrikář a strojař. Táta mě naučil nebát se pustit do čehokoliv,  takže když jsem si koupil první DX7 klávesy, tak jsem je hned druhý den otevřel, protože mě zajímalo, jak to vypadá uvnitř. Sám jsem rekonstruoval chalupu včetně podlahového vytápění a třeba i nového krovu nad dílnou.

Jaký je váš vztah ke Kladnu?
Líbí se mi, že je to, Kladeňáci prominou, relativně malé město, a díky tomu je tu všechno na jednom místě, což třeba v Praze, kde jsem žil, rozhodně není. 

Je něco, co byste poradil mladým muzikantům, konkrétně dechařům?
Rozhodně by se měli vyvarovat přehnaného kopírování, protože se to špatně odnaučuje, lepší je mít “vlastní ksicht”. Samozřejmě je dobré mít vzor, ale pouze pro inspiraci. K repertoáru - je jedno, co budou hrát, hlavně aby je to bavilo a aby u toho byla trochu sranda. Nemám rád to akademické hraní něčeho, co muzikant nechápe, ale dělá, že ano. 

Kde vás můžeme do konce roku vidět a slyšet?
S Boom! Bandem letos děláme tour Těžkýho Pokondra, v TV pořad Máme rádi Česko, s Olympicem koncert k jejich “55” v O2 Aréně. S Helenou Vondráčkovou koncerty k jejím 70. narozeninám. Je toho poměrně dost.

Duo Jaroslav

Vladimír spolupracuje například s Olympicem