Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

Veselé Vánoce

Dárky leží zabalené ve skříni, v komoře odpočívá bramborový salát, kapr již dávno vypustil duši, stromek se blyští pod náporem kýčovitých ozdob, v televizi svádí Nebojsa se Shrekem souboj o diváky. Venku všechno jen ne bílo, v kuchyni shon a dva tisíce chutí. Děti odpočítávají minuty, rodiče zbylé finance. Je Štědrý den. 

Rok se s rokem sešel (zase snad o něco rychleji) a celý kolotoč předvánočního shonu a starostí vygradoval v jeden jediný večer, kdy se opravdu všichni lidé sejdou a vykouzlí si na tvářích úsměvy. Protože i ty, co na Vánoce nejvíce nadávají, pohltí se smrákáním atmosféra tohoto kouzelného večera. To proto, že Vánoce jsou poslední den v roce, kdy lidé věří na zázraky. Kdy věří jeden ve druhého. Kdy si dokáží projevit lásku a pochopení. Je to jeden z mála večerů, kdy se sejde na společnou večeři i ta nejvytíženější rodina a stráví společně chvíle, na které nemá být nikdo sám. 

Někdo možná může tvrdit, že jsou vánoční svátky přežitek. Že už nejsou zdaleka tím, čím bývaly dříve. Nejspíš nejsou. Na druhou stranu, lidé se vyvíjí a svět s nimi. Tak proč by se nemohly vyvíjet také Vánoce. Vždyť ten stres, nekonečně dlouhé fronty a plné obchodní domy přinesou nakonec to, co dělá tu pravou vánoční atmosféru – radost. Radost v očích každého člověka, na kterého si druhý vzpomněl. A to je něco, co spojuje Vánoce po všechny ty roky. 

Zpomalte. Zastavte se. Nechte na chvíli vysavač v koutě a povzneste se nad tou trochou rozlitého šampusu u štědrovečerní tabule. O tom to přeci není. To nejdůležitější už máte dávno hotovo. Jen se rozhlédněte. Rodina, nejbližší – ti všichni jsou kolem vás. Někteří s vámi snědí smaženého kapra, ty ostatní máte v srdci a vzpomínkách. A to je ten největší vánoční dárek. Vědomí, že nejste na světě sami. 

Letos mám to štěstí, že Štědrý den připadl na sobotu. Den, kdy mých pár řádků pravidelně spatřuje světlo internetu a já mám tak tu nejlepší možnou příležitost něco říci. Alespoň těm, kteří s vytrvalostí došli až do tohoto posledního odstavce (díky!). 

Přeji Vám víru v pravé kouzlo Vánoc, milující rodinu, skvělé přátele, rybu bez kostí a málo praktických dárků. Ale víte co, i ty se někdy mohou hodit. Tak veselé Vánoce!