Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou (24), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".
Barbora na Metropolitní univerzitě Praha vystudovala mediální obor, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.
- red -
Cesta na Hrad
Opravdu jsem se chtěla dalšímu politickému tématu vyhnout. Minimálně měsíc, dva. Neuběhlo však ani čtrnáct dní a mě zase v hlavě bublá blížící se volba prezidenta. Možná snad i proto, že mě vše, co se odehrává v jejím pozadí, upřímně rozčiluje. A to hlavně proto, že ukazuje pravou tvář lidí, lačnících po moci a slávě. Lidí, kteří pro něco takového obětují všechno – včetně slušnosti.
Když jsem byla malá, rodiče mi neustále vštěpovali, abych se k lidem chovala s úctou. Připomínali mi, že pokud něco chci, musím o to nejprve poprosit a pokud to dostanu, nesmím nikdy zapomenout poděkovat. Učili mě, že se slušností a určitou dávkou diplomacie v životě dojdu nejdále. Co člověk dá, to se mu zkrátka vrátí.
Ne všichni rodiče však tohle učí své děti. Někdy je jim naopak vštěpováno, že při cestě k úspěchu nejsou hranice. Že kráčet po mrtvolách a hledat ostatním za nehty zrnka špíny je naprosto v pořádku. A z takových dětí pak vyrostou lidé, pro něž je empatie jen nějaká vlastnost, jejíž význam by si museli vyhledat ve slovníku cizích slov.
Tragédie nastává, dostanou-li se tito lidé na ta nejvyšší místa, získají peníze, moc a pocit, že mohou volně létat a kálet na ramena všem, co jdou po chodníku. Špína, špína, špína. Čím více jí je, tím lépe. Špína totiž umí zařídit, že zatímco my se budeme lesknout jako metalíza čerstvě umytého auta, ostatní se budou nořit v blátě.
Celé je to tedy na nás. Na nás, co jsme vyrostli s naivní představou slušného světa. Není to však nereálná představa. Jen je třeba za zdvořilostí kráčet a zvolit si člověka, kterého rodiče v jejím duchu také vychovali.