Patří do desítky nejlepších beatlesovských kapel na světě. Kladenská The Beatles Revival CZ v těchto dnech své umění po světě, podobně jako ostatní představitelé kultury, předvádět nemůže. Zajímalo nás proto, co v současnosti „John Lennon“ Luděk Maulis dělá a čím by se živil, kdyby se kapela rozpadla.

Co tedy dělá "John Lennon", když nemůže vystupovat s Beatles?
Ze začátku zákazu hraní kvůli pandemii jsem byl v takový lehký euforii, pak v lehký depresi a teď už to je v pohodě. Cvičíme s kapelou online nový repertoár, děláme údržbu na vybavení, dodělali jsme nějaký papíry. Navíc jsem v únoru s hrůzou zjistil, že vážím devadesát osm kilogramů. Tak jsem se vsadil o stovku s bráchou (Paul McCartney, pozn. red.), že do šestého dubna zhubnu na 84 kilogramů. Díky tomu, že jsem doma, tak mám čas běhat a připravovat si speciální dietní pokrmy. Šestého dubna jsem vážil 83,2 kilogramů a vyhrál jsem sto korun. Taky jsem v kontaktu s Karlem Kahovcem, se kterým poslední rok hrajeme. Voláme si a řešíme nějaký akce a taky nový repertoár. Teď už to vypadá, že se vracíme k muzice před diváky. Šestnáctého června totiž hrajeme v Praze na parníku Odra.

Jste rovněž známým hokejistou amatérem. Aktivně hrajete za Ovce Kamenné Žehrovice. Je v klubu něco nového?
Jsem v permanentním videokonferenčním spojení se sportovními kolegy Láďou Náprstkem, doktorem Skořepou a Milánkem Ruchařem. Intenzivně řešíme eventuální činnost našeho hokejového klubu. Na rozdíl od Hradce Králové a Chomutova jsme žádné hráče nepropouštěli. Všem jsme potvrdili místo v týmu i na příští sezonu a začali jsme od nich vybírat příspěvky. 

S rodinou žijete v domě. Stal se z vás z přemíry volného času domácí kutil?
Dalo by se to tak říct. Na baráku jsem už udělal spousty věcí. Nejlepší bylo, že mi kamarád lékař Skořepa doporučil, abych si pořídil bidet. On je chirurg, operuje konečníky a střeva. Říkal, že bidety předejdou až pětaosmdesáti procentům problémů s konečníkem. Mně se do koupelen bidety nevešly a přišly mi dost drahý. Ale našel jsem si, že vyrábějí bidetové spršky a to jsou za pár korun. Je to bomba. Místo toho, aby sis rozdíral řitní věnec nešetrným toaleťákem, tak ho prostě opláchneš vodou libovolný teploty. Doktor říká, že nejzdravější je studená. Je to velmi příjemný a předcházíš tím takovým těm řitním trhlinkám, který pak způsobují daleko zásadnější problémy. Doktor mně vůbec zlepšil za poslední dva roky kvalitu života. Jednou jsem nějak zkolaboval na hokeji, tak mě objednal na vyšetření. Strkali mi pusou do žaludku takovou tu kameru a zjistili, že mám zánět jícnu, zánět žaludku, vřed na dvanácterníku a brániční kýlu. Celkem banality, ale všechno dohromady to člověku vadí, nemůže pořádně jíst, spát, sportovat, furt je mu blbě. Dali mi pár prášků, upravil jsem životosprávu a cítím se o patnáct let mladší! A to je okolo padesátky důležitý. Už se těším, až vyrazím s doktorem na tenis, hrajeme totiž podobně a jsou to napínavý, tahavý zápasy.

Dá se vyčíslit, o jakou sumu peněz jste, jako Beatles, od března do této doby přišli?
To vím úplně přesně. Přišli jsme úplně o všechno, co jsme měli nasmlouvané. Ale myslím, že třeba Green Day nebo Madonna přišli o mnohem víc, takže jsme proti nim v pohodě. Jenom mě mrzí, že jsme museli po šestnácti letech prodat naši malou uměleckou a produkční agenturu. Tu jsme měli jako přidruženou výrobu. Museli jsme propustit dva zvukaře a technika, které jsme těch šestnáct let zaměstnávali. Na žádnou antivirovou pomoc od státu jsme nedosáhli. Držet zaměstnance bez tržeb i bez světla na konci tunelu je strašlivě ošidný i drahý. A jelikož máme dokončenou základní školu, tak jsme si spočítali, že když to rychle nevyřešíme, tak se dostaneme do pěkného průšvihu. Ale já osobně jsem měl obrovský štěstí. Těsně před vyhlášením výjimečného stavu jsem si zlomil ruku, a jelikož jsem zodpovědný člověk, tak mám dobrou úrazovou pojistku a dostával jsem denní dávky od pojišťovny.

Kdyby se veřejné koncertování nespustilo ani v létě, zakonzervovali byste kapelu a šli každý svou civilní cestou?
Nějak jsme se s klukama bavili o září, ale možná počkáme do konce roku. Děláme to dvacet osm let a je to náš život. My to máme strašně rádi. Sice vypadáme a občas se chováme jako blázni, ale jsme fakt zodpovědní a víme, že náš obor je nejistý i bez kmenu koronaviru. Tak jsme si vždycky odkládali peníze na horší časy. Nevím, jestli bych to chtěl ukončit. Ale spousta řemesel během dějin Země zanikla, protože nebyly potřeba. Nebo se prostě nějak vytratily. Takovýho dráteníka nebo koudelníka dneska už moc nepotkáš. Ale ono je v životě důležitý dělat to, co tě baví a třeba nevydělávat milióny. My v kapele vždycky dělali to, co nás bavilo a třeba díky tomu fakt skvěle vypadáme, i když už nám bude padesát. Ten vnitřní klid a spokojenost je na nás vidět. Náš první koncert jsme měli v pátek třináctého března 1992 a v duchu doufám, že se dočkáme třicítky... Asi kdyby nešlo hrát přes rok, tak bychom to ukončili. Flákat se takhle dlouho by nám asi neprospělo. Jak se říká, zahálka může mladého muže úplně zničit.

Čím byste si rád vydělával, kdybyste už nehrál?
Brácha říkal, že by chtěl dělat policajta, což není nereálný. Můj kamarád, bývalý fotbalista Honza Švambera, je teď taky policajt. Když to dělá fotbalista, proč by to nemohl dělat muzikant? A brácha navíc ovládá kickbox, umí několik jazyků, je šikovnej a chytrej a umí střílet bouchačkou a hraje skvěle na basu. Třeba Švambera na basu vůbec neumí! Jinak, já v tom mám jasno. Chtěl bych dělat správce nějakého sportoviště na Kladně, optimálně tenisového areálu, protože jsem začal hrát tenis a mám ho rád. Dělal jsem mechanizační fakultu Vysoké školy zemědělské a jsem poměrně technicky zdatný. Umím jezdit s traktorem, náklaďákem i kombajnem, umím dělat s motorovou pilou, ovládám několik jazyků na obchodní úrovni, vyznám se v plevelech, orbě, v opeření drůbeže a i v údržbě trávníku. Ta sportoviště určitě potřebují odborníka, jako jsem já a já bych zase v létě na sluníčku chytal vitamín dé, čuměl po ženských, co sportujou. V zimě údržba, stravenky, sociální programy pro státní zaměstnance, socializace v pracovním kolektivu. V mém věku by to pro mě bylo ideální. SAMK by získaly oddaného zaměstnance, který nepožaduje žádný omračující plat. Ideální symbióza. Naposled jsem byl zaměstnaný v roce 2004. Dělal jsem systémového administrátora v Českých Aeroliniích. Tehdy jsem odešel na volnou nohu, protože jsme začali vystupovat hodně v zahraničí. Moje mamka mi to vyčítala. Podle ní jsem tam měl zůstat. Ale nakonec se ukázalo, že jsem udělal dobře, aerolinky jsou na tom teď ještě hůř než my, komedianti. Manželky říkaly, že nás budou nějaký čas klidně živit. Jsou to doktorky a sestry a jedna je učitelka, takže zdravotnictví a školství, to je poměrně jistota. A musím z dnešního pohledu na věc uznat, že jsme si vybrali fakt výborně i z toho životně ekonomickýho hlediska. Moje manželka je zdravotní sestra a nejen, že mě momentálně živí a šatí a koupila mi vysněnou motorovou pilu, ale ještě jak pořád sportuje, tak má postavu jak dvacetiletá studentka fakulty tělesné výchovy. To jsou všechno důležitý faktory, který dělají člověku dobře. A když se mi občas ještě doma oblíkne do toho sexy kostýmu zdravotní sestry, tak co člověku vlastně chybí? To pak ať klidně krachne Škodovka, štěstí není okolo nás ve věcech, ale v nás… A taky trochu v tom kostýmu… Když to začalo s tím virem, tak jsme s bráchou hned vyrazili na pracák, abychom si to tam okoukli. Tam jsme se ve frontě seznámili s jedním takovým týpkem. Jmenoval se Aladár a byl asi na pervitinu. Vysvětlil nám přes roušku, že jsme úplně blbý. Že když máme děti, tak je prý potřeba hlídat si výši výdělku a nevydělat moc. Maximálně necelých sedm tisíc na osobu v domácnosti, nebo tak nějak. On dost huhlal pod tou rouškou a asi mu taky chyběly nějaký zuby. Pobírá příspěvky na děti, na bydlení a ještě něco dalšího. Je to taky cesta a my makali bez zastavení skoro třicet let. Jak bylo řečeno ve filmu Zvíře s Belmondem, „Lidi se dělej na vyživující a vyživovaný….“ Pracák jsem vzdal.

Kvůli koronaviru jste zůstal doma a hlídáte tři potomky, z toho dva školou povinné. Zvládáte učivo základní školy?
Já to učivo zvládám v pohodě. Rok jsem dokonce učil jako externista na učňáku pro letušky. Horší je to s dětmi. Jak nechodí do školy, tak nemají ten tah. Ze začátku jsem na ně permanentně řval, ale pak mě začaly zase zlobit hlasivky, tak je teď ráno vždycky vzbudím, přinutím je udělat si snídani, pak jim rozdám práci do školy. Občas mají nějaké ty videohodiny, tak je přinutím se tam přihlásit a jdu si zaběhat. Když potřebují s něčím poradit, tak to probereme. Práci kontroluji jednou týdně v pátek. To se pak rozčílím a řvu na ně, ale jednou týdně se to dá vydržet. Do toho mi tam furt běhá ten nejmenší tříletej, bere jim věci, maluje do sešitů a chce, abych s ním skládal strašně složitý puzzle s Bleskem McQueenem, což mi nejde, protože nemám už dětskou paměť a představivost a on mi dává sežrat, že mi to nejde. A taky často chce, abych mu ukázal, jak skáču do ledovýho bazénu, což je taky dost náročný. Nejhorší je, jak každá škola má úplně jiný systém distanční výuky a je složité se v tom orientovat. Bylo by blbý, kdyby ministři řekli, že se to obejde i bez škol a učitelé by přišli o práci, to by bylo sociálně nezodpovědný a rodiče by se zbláznili. Navíc se děti díky chození do škol naučí strašně moc sociálním kontaktem, balením spolužáků a spolužaček. Když nebudou balit, nebudou pak v budoucnu souložit a lidská civilizace jako taková zanikne. A to by byla hrozná škoda, protože mě ten život fakt baví a mám ho fakt skvělej a myslím, že spousta ostatních lidí taky. Ptal jsem se dětí, jestli si myslí, že svět jde do hajzlu a řekly mi, že rozhodně ne. To si myslíme občas akorát my starý, ale je to tím, že my jdeme různými rychlostmi do hajzlů a bude to pro nás pořád horší. Ale mladý budou spokojený prostě jenom proto, že jsou mladý a děti, ty jsou šťastný úplně bez příčiny, je to tak naprogramovaný. Život je sice hrozně nebezpečnej, začíná riskantním a bolestivým porodem a vždycky končí nějakou strašlivou smrtí, ale chvílemi je fakt krásnej. A s bidetovejma sprchama doktora Skořepy je ještě krásnější!

Jinak, než v beatlesovském účasu vás už téměř nikdo nezná. Máte svého speciálního kadeřníka?
Tak na to se lidi ptají často. To je taková zapeklitá otázka. Nemáme. Petr a Jirka mají paruky a já s bráchou se stříháme sami. Já mám nad záchodovou mísou s tou bidetovou sprchou veliký zrcadlo a před tím se stříhám. Vezmu si předek a strany a zezadu mi to udělá manželka. Je to dost dlouhodobý, spíš takový permanentní proces. Vždycky to stříhnu trochu a pak to nechám odležet a třeba za týden to zase poopravím. Dobrý je, že jak tam mám tu bidetovou spršku, tak se ta mísa líp čistí od těch vlasů a manželka je potom taková klidnější. Můj brácha ten má obsedantní poruchu, tak ten se upravuje pořád a několikrát denně. On i dokonce doma, když mu nějaký kytky nebo stromy a keře rostou proti jeho představám nějak asymetricky nebo křivě, tak to okamžitě zařezává a zastřihává. Dokonce kolikrát stojíme třeba v portále, moderátor nás už vyvolává a on najednou odběhne do šatny pro nůžky a začne mě zastříhávat. Jednou nás Leoš Mareš na nějaký akci musel vyvolávat asi na pětkrát než se bráchovi podařilo mě zašmiknout tak, aby byl schopen s pohledem na mojí nedokonalou hlavu odehrát vystoupení. Lidi, kteří mají tuhle perfekcionistickou poruchu, musejí mít strašnej život, když svět je kolem nich tak asymetrickej a polovičatej. Podle mě třeba bráchu nemůže ten čínskej virus napadnout, protože má ty paprsky hrozně asymetrický a bráchova symetro-obsedantní imunita by ho okamžitě musela zahubit (směje se).

Jan Murárik

Kladenští Beatles v plné palbě