Zapsal se nesmazatelně do světové filmové kaskadéřiny. Proslavily jej například filmy Titanic či Zachraňte vojína Ryana. V posledních letech Leoš Stránský (52) působil jako hlavní koordinátor hoolywodských kaskadérů a žil v Londýně. V současné době žije opět na Kladensku, je na dobrovolné kaskadérské dovolené a věnuje se v Rozdělově volejbalovému areálu Vavřinec.

Svět filmu vás přestal bavit?
Baví (směje se), ale potřeboval jsem si trochu od něj odpočinout. Posledních pět let jsem v Anglii pracoval od rána do večera a najednou mi došlo, že nežiju svůj život. Řekl jsem, že končím, vrátil jsem se do Čech, a uvidím, co bude dál. Plánoval jsem to půl roku.

Na čem jste naposledy dělal?
Na velkém projektu Eternals od Marvela. Jde o akční film na motivy komiksu o humanoidní rase Eternals s Angelinou Jolie v jedné z hlavních rolí. Měl by se začít promítat letos před Vánocemi. Všechno se točilo v exteriérech. V rámci Marvelu jde o revoluční krok, protože nevyužili ani jednou ateliéry. Měsíc jsme točili na Tenerife, zbytek filmu v exteriérech po Anglii. Na kaskadéry byl vyvíjen velký tlak. Když například měla Angelina nějakou rvačku, tak ostatní hvězdy ji chtěly mít také a větší. Bylo to vyčerpávající. Hvězdy mají takovou sílu, že se kvůli jejich přání i připisují scény. U Eternals se často kvůli tomu scénář přepisoval ze dne na den. Třeba Angelina trvala na akční scéně, jakou dosud svět neviděl…

Ona to ve svém věku udýchá?
Myslí si, že na to má. Má pocit, že je stejná, jako před dvaceti roky, kdy jsme točili Tomb Ridera. Jí nemůžete říct ne.

S Hoolywoodem jste spjatý bezmála pětadvacet roků. Říkali vám tam Leoši, nebo si vás pojmenoval svět filmu po svém?
Oslovují mě normálně Leoši. Všichni se to naučili říkat (směje se).

Dá se při tom pracovním nasazení, které jste si zvolil, udržet plnohodnotný soukromý život?
Asi ne. Práci jsem soukromí obětoval. Ale jinak to nešlo, pokud jsem chtěl uspět. Ze dne na den jsem se sbalil a odjel makat do Anglie. Pokud jsem chtěl někoho ze svého soukromí vidět, musel přiletět za mnou. Já se domů téměř nedostal. Mohl jsem zůstat žít v Česku a dělat menší věci. Já se rozhodl pro velké projekty. Stejně jako když jsem dělal kaskadéra, tak jsem chtěl pokračovat jako jejich koordinátor. Po pěti letech jsem řekl dost. Teď se něco menšího rýsuje na podzim tady v Česku. Uvidíme, co z toho bude. Teď mám ale pocit, že chodit z filmu do filmu už nechci.

Existuje v profesi koordinátora kaskadérů pojem odpočívající důchodce, nebo ji můžete vykonávat i v pokročilém stáří?
Kaskadéra můžete dělat, když vám zdraví vydrží, skoro do pětačtyřiceti let. Jednou však skončit musíte. Stejné je to i s profesí s hlavním koordinátorem kaskadérů. Má svou věkovou hranici. Myslím si, že v pětašedesáti už na to nebudu mít. Ono to totiž obnáší denně dvanáct hodin na place, pak se ještě musíte věnovat přípravě, vstát brzy ráno a vzdorovat velkému stresu. Zákonitě vás tohle sežere. Znám případy starších kolegů, kteří se v pokročilém věku téhle profesi drží zuby nehty a ostatní o nich říkají, že jsou na to staří, že by je měli nahradit. Já nahradil kluky, s kterými jsem vyrůstal, a kteří jsou o patnáct dvacet roků starší. Přestávají jim dávat práci…

Vypadáte na mnohem méně, než vám je. Jak to děláte, že na první pohled nestárnete?
Možná je to tím, že stále sportuji. V zimě běžkařím, v létě hraji beach volejbal, nohejbal, jezdím na kole, dělám paddle board, prostě snažím se neustále hýbat. Dělám, co mě baví. Když jsme točili, tak jsem byl také pořád v pohybu. Musíte mnohdy herce a herečky učit, jak se pohybovat, jak tu kterou situaci fyzicky zvládnout. K tomu patří i obyčejný kotrmelec. Trénink s herci před zahájením natáčení zabere třeba tři měsíce. A co se stravy týče, tak jím všechno. Neomezuji se.

Ten kotrmelec jim jako kaskadér ukazujete na betonu?
(směje se) Ne ne, na žíněnce.

Na to, že jste pracoval nepřetržitě tolik let v zahraničí, máte stále češtinu bez přízvuku…
To bych tam musel žít asi déle. Naopak, jediné, co se mi změnilo, je angličtina. Kdysi mě typovali na Němce nebo Rusa. V současné době si začali produkce myslet, že pocházím z Francie. Tak jsem se začal francouzštinu učit...

Nyní žijete na Kladensku. V Kladně jste roky spjatý s volejbalovým areálem Vavřinec. Co vás k volejbalu přivedlo?
Úplná náhoda. Jako mladý jsem na plážích volejbal hrával. Beach volejbal mě chytil. Moc mě baví. Když jsem už deset let dojížděl z Kladna hrát na písek do Prahy, tak jsem kamarádům kolem sebe řekl, že bych rád to samé udělal v Kladně a vznikl Vavřinec s beach volejbalovými kurty.

Teď máte čas se areálu věnovat. Máte v plánu s ním něco dělat?
Rád bych, aby u nás měly děti ještě další plnohodnotné vyžití než jenom volejbal. V nejbližší době vznikne workoutové hřiště, venkovní posilovna. Škoda, že areál není kam rozšiřovat. Uměl bych si představit pevnou volejbalovou halu. Smysl mi to dává na místě nafukovací v Brjanské ulici. Dřív nebo později se v Kladně bude muset něco takového postavit. Zvláště, když jsme spojili volejbalové kluby Orly s Vavřincem, holky s kluky. K tomu chceme, aby vznikl i ženský tým. Možná za dva roky bude. Mám zájem udržet v Kladně volejbal na vysoké úrovni.

Jan Murárik

Volejbal a Vavřinec zvlášť jsou Leošovy srdeční záležitosti