V Kladně vládne cestovnímu ruchu téměř třicet roků. Romana Literová svou kancelář nezavřela ani v druhé pandemii koronaviru. O přežívání ve světě necestování či o budoucnosti tohoto oboru a kladenských klientech, jsme si povídali v budově OC Central.

Přežili jste první vlnu pandemie, přežíváte druhou, nekrachujete. V čem spočívá vaše stabilita?
Domnívám se, že v našem ekonomickém chování v předchozích letech. I díky tomu nepropouštíme. S našimi zaměstnanci jsme roky, chovali se k nám slušně a naše povinnost je chovat se stejně v téhle nelehké době, kdy vůbec neprodáváme.

Jak dlouho ještě vydržíte neprodávat?
Myslím, že se to změní (usmívá se). Chuť cestovat a poznávat naši klienti určitě neztratí. Jen to asi bude muset být v rouškách, ale na to si většina z nás zvykne. Vydržíme, přežijeme. Já nesázím na Pražáky, nebo Rakovník. Jsem kladenský patriot a sázím na lidi z Kladenska. Ti jsou pro mě důležití. Příští rok se podle mého opět začne cestovat snad všude a tihle lidé nás najdou na stejném místě.

Dávají vám najevo svou podporu?
Kladenský klient je věrný a toho si vážíme. Chodí a různě nás podporují. Nosí květiny, čokolády…

Přes léto jste lákali klienty na pobyty po Česku. Jezdili?
Jezdili. Kdo je zvyklý jezdit po Čechách, ta si pobyt zakoupil s předstihem. To bylo asi devadesát procent klientů. Zbytek byli náhodní klienti, kteří se přišli zeptat, jestli je někde volno. Praha byla prázdná, ale třeba na Lipno jste se nedostali. Létem vše skončilo. A poznali jsme, že z pobytů v Česku bychom žít nemohli. Náš obor je touto pandemií zřejmě nejvíce zasaženým za všech. Jsme závislí na hotelech, dopravě, pohostinství. Tohle teď nefunguje. Klienti nákupy dovolených na horách i na příští léto odkládají. Sama bych váhala, protože nevíte, co bude zítra, co se bude a nebude smět.

Co by se muselo stát, abyste roletu u kanceláře vaší společnosti už nevytáhla?
Muselo by se politicky stát něco tak špatného, abych si řekla, že v téhle zemi už nechci žít. Někdy je mi moc smutno…

Jan Murárik