Podle výsledků z letošního roku se dá o Jiřím Jindáčkovi (17) říct, že patří nejen mezi největší tenisové talenty Kladenska, ale i českého tenisu. S hráčem, o kterém bychom mohli za pár let slyšet v souvislosti s výhrou na významném světovém turnaji, jsme si povídali na území kladenského Slovanu.

V srpnu jsi hrál semifinále prestižní Pardubické juniorky. Když se ohlédneš zpět, proč jsi nešel v turnaji ještě dál?
Dál jsem měl jít určitě. Semifinálová prohra přišla po mém nejhorším výkonu na turnaji… Trochu mi i vlezlo do hlavy, že jsem došel tak daleko. Kdybych mohl vrátit čas, tak vím, co udělat jinak. Psychicky i herně by mi finále hodně pomohlo.

Kam by tě v tenisovém světě katapultovala účast ve finále nebo dokonce vítězství?
Vědělo by se o mně. Posunulo by mě to na turnaje dospělých i na juniorské grandslamy.  

V čem je základ tvé tenisové kvality?
Makám v tréninku na sto procent a přidávám si i mimo tenis. Dřina se vyplácí. Za uplynulý půl rok je to vidět na zlepšené hře.

Kde všude jsi po Pardubické juniorce hrál?
Jednou v Německu a pak jsem čtrnáct dnů strávil v karanténě a dalších čtrnáct dnů jsem se z nakažení covidem dostával sám… Doháním teď kondici. Na tu u mě částečně dohlíží táta. Hrával fotbal, dostal se v něm až do dorostenecké reprezentace, takže se podle mého názoru vyzná.

Trenérsky na tebe dohlížejí Petr Hoffmann a David Mrázek. Jak mají rozdělené role?
V současné době je to rok, co s nimi trénuji a oba mi velmi pomohli. S Davidem řeším techniku úderů, hru od zadní lajny, Petr se u mě specializuje na servis a voleje.  

V Kladně studuješ ve třetím ročníku na soukromé střední škole. Jsi se svými výsledky spokojený?
Zatím dobrý (směje se). Zkoušky zvládám dobře.

Jaký je tvůj životní a sportovní cíl?
V tenise se chci umístit do padesátého místa na světě. Když to nevyjde, chtěl bych trénovat nebo pracovat jako fyzioterapeut.

Jan Murárik

Jiří s trenéry Hoffmannem (vlevo) a Mrázkem