V novém století dovedl jako předseda klubu kladenský SK do první fotbalové ligy. Teď už předsedou není. Přesto fotbalové dění na české scéně sleduje velmi pečlivě. Na funkcionářské úrovni působit nechce, nicméně nezištnou pomoc poskytnout neodmítá. Josef Drahota na Štědrý den oslaví své 72. narozeniny.

V českém fotbalu se řeší skandál s ovlivňováním zápasů snad na všech úrovních. Setkal jste se ve své funkcionářské kariéře osobně s takovým děním?
Korupce ve fotbale, stejně jako ve společnosti, existuje, ale je obtížné ji dokázat. Osobně jsem se s ní setkal. Vzpomínám na zápasy Kladna ještě v první lize, kdy jsem měl pocit, že není vše v pořádku. Pokud šlo „jen“ o body, tak nad tím lze mávnout rukou, ale například při utkání v Boleslavi jsme měli těžce zraněné dva hráče, a to už není legrace, když hráč bojuje na JIPce o život. Snažil jsem se fotbal dělat poctivě, ale v té džungli politického i sportovního dění s tímto přístupem je obtížné uspět. Fotbal, a nejen fotbal, v Česku jde kvůli tomu do háje. Snad se v současné době blýská na lepší časy. Jsem věčný optimista a věřím, že se to jednou zlepší v politice i ve sportu.

Uvidíme vás v nejbližší době působit zpátky na fotbalové scéně?
Už ne. Mám svá léta. Ovšem rád pomohu, pokud budu moci. Nejdůležitějším úkolem v současné době je nastolení normálních, rozuměj slušných, vztahů ve sportu i v politickém prostředí nejen v Kladně, ale i obecně.

Zítra slavíte narozeniny. Na které z těch uplynulých jednasedmdesáti vzpomínáte rád, či se vám nejraději vybavují?
Kulatiny padesáté, šedesáté i sedmdesáté. V rodinném kruhu byly a jistě budou vždycky ty nejhezčí narozeniny. Co se týče oslav mezi kamarády, tak mi připravili krásné oslavy jak na Racandě, tak na fotbalovém SK. Z mládí nebo spíše z dětství nezapomenu na narozeniny, při kterých jsem dostal od rodičů hokejku. Stála dvanáct korun, což tehdy nebylo zrovna málo peněz. Bylo mi deset roků. A dárky k narozeninám jsem dostával ráno, večer dárky pod stromeček. Někdy jsme doma jako děti, mám ještě dvě sestry, dostávali dárky až ráno na Hod Boží. A pouze potřebné věci – punčocháče, bagančata, tepláky. K narozeninám mi vždy maminka ještě upekla dort.

Měl jste jako děcko nesplněné narozeninové přání?
Jeden čas jsem si strašně přál hliněné kuličky na cvrnkání. Pytlík těch kuliček tehdy stál korunu, ale naši to považovali za vyhozené peníze. Tak jsme si spolu s kamarády „vyráběli“ kuličky z rozbitých střešních tašek jejich obroušením do kulata o kameny.

V té době jste začínal s fotbalem na SK. Pořád vám tluče srdce pro tento klub?
Samozřejmě. Přeji klukům, aby se klub i fotbal v něm dostaly do lepších časů. A aby v klubu nebyli lidé jen kvůli penězům, nebo z jiných zištných důvodů. Kladenský fotbal si zaslouží hrát v první nebo nejhůře ve druhé lize.

 Jan Murárik