Bára H. Vovsíková: Kočky dokážou uklidnit

Co dělají, když nehrají. V novém seriálu si povídáme s herečkami a herci kladenského divadla o jejich zálibách, kterými nejraději vyplňují svůj volný čas. Barbora H. Vovsíková, populární představitelka Barunky z Babičky, miluje svět koček. V jejich společnosti také často maluje či píše různé texty.

Kterým koníčkem trávíte volný čas?
Když se otevře okénko v divadle a máme chvilku pro sebe, nejčastěji a nejraději trávím čas venku v lese a na túrách se svým manželem. Když počasí nepřeje, trávíme čas v našem bytě, který si postupně vymazlujeme, což je také mým koníčkem. Máme dvě čarodějné kočky, sourozence narozené 30. dubna. Zvířata všeobecně jsou mým zájmem. Ostatně, vystudovala jsem na střední škole obor ,,Chovatel cizokrajných zvířat". Další koníček je malování, ke kterému většinou utíkám po náročnějších zkouškách, když potřebuji vypnout a nemyslet. Pustím hudbu a jsem ve svém světě.

V čem jsou kočky čarodějné? 
Nicméně je to den, kterému Keltové přiřkli magickou moc. Dnes je to den ,,pálení čarodějnic", jehož význam se trochu změnil, ale myslím, že podstata je podobná. Vždycky se lidi sejdou u ohně a oslavují. Kolem koček koluje spousta pověr, především kolem černých koček. My máme dva mourky, kočičku a kocourka a občas mám pocit, že lítají někde s něčím, co nevidíme. Ale většinou mají prostě moc energie. Dokážou člověka uklidnit.

Prolíná svět zvířat do vašeho malování? 
Občas určitě ano. Ale maluji většinou podle nálady, pocitu a někdy to ani nedává smysl. Je to spíš taková zpověď, jako když si někdo píše do deníčku.

Co jste si „vepsala“ do malířského deníčku naposled?
To bylo po jedné zkoušce inscenace „Eva tropí hlouposti“, která byla trochu přehlcující. Tak jsem si potom sedla k plátnu a začala malovat. Zrcadlí se v tom ta transformace, kterou herec musí pořád vykonávat. To, že se může poskládat z množství rolí, které má nastudované a jak je důležité znát sebe a neztratit se v tom množství podnětů. Zatím je nedokončený, ale brzy se určitě najde důvod ho dokončit.

Hromadí se vám vaše díla?
Moc ne, zase tak často nemaluji velké věci, spíš menší, nárazově. Musí být správná konstelace. Je to něco, co dělám jen z vlastního potěšení, nemám zvládnutou techniku, ba o ní ani nic nevím a neplánuji malovat pro peníze ani výstavy. Mým tempem by se mohla nějaká výstava konat nejdříve tak za pět let.

Jedno vaše dílo na veřejnost už proniklo. S manželem, hercem Tomášem V. Hronem, jste před dvěma roky napsali a vydali, vy navíc kresbami doplnila, svou knižní prvotinu Pytlík Kryplík. Jak si kniha pro děti žije dnes?
Kniha vznikla v rámci jednoho divadelního večera v kavárně, který jsme s Tomáškem vymysleli. Dali jsme si téma nonsens a co nevidět byl na světě asi hodinový program. Na konci právě zazněla tato pohádka, což ale neznamená, že je kniha určena jen pro děti, ba naopak, ale je psaná pohádkovou formou. Společným brainstormingem jsme vymysleli postavu Pytlíka a jeho příběh a Tom ho převedl do psané podoby. Následně jsem pracovala na ilustracích. Chtěli jsme, aby příběh doplňovaly, byly hravé a neprvoplánové. Při tvorbě jsem používala nějaké odpadky z našeho koše na plasty, takže se dají v knize rozpoznat známé tvary různých fólií a všemožných plastových nádob. Momentálně nám ještě nějaké knihy leží v podkroví a čekají na další distribuci. Lze ji samozřejmě i objednat, stačí kouknout na www.pytlikkryplik.cz . Třeba jednou bude nějaká další kniha. Kdo ví. 

Kladenské divadlo je zavřené jen pro diváky. V jeho útrobách se přesto stále něco děje. Na čem novém v něm se podílíte?
V době koronavirové jsme v divadle dělali trochu jiné projekty, než na které jsme zvyklí. Natáčeli jsme různá videa o chodu divadla, rozhovory, prohlídky, celkově se ,,uklidilo", když to řeknu prostě.  Teď v divadle zkoušíme s Jirkou Bábkem Kytici, tedy několik balad z ní, které se, až je nazkoušíme, natočí a diváci je budou moci shlédnout.

Jan Murárik
hronvovsman
S manželem a hercem kladenského divadla Tomášem V. Hronem

 


Počasí Kladno

Předpověď počasí