Bar Parlament v Rozdělově provozuje sedmým rokem. Minulý rok přemýšlel, jak dlouho ještě vydrží podnikat v pohostinství, které je neustále duseno vládními restrikcemi. Petr Dobřichovský se rozhodl bojovat, i když chuť i finance docházejí.

Loni na podzim jste v našem rozhovoru řekl, že další vlnu zavírání restaurací zřejmě nepřežijete. Je březen a Parlament v Rozdělově stále funguje. Čím to?
Pořád jedu z rodinných úspor. Šetřili jsme si doma na nové auto, tak teď už na něj nemáme… Na nule s rodinnými úsporami ještě nejsme, ale neumím si představit, jak dlouho můžeme takhle podnikat. Něco si beru i z tržeb stánku s občerstvením, který provozuji proti kladenskému Sokolu. S jarem se tam tržby zvedly a přes léto nám prodej pomůže držet se jakžtakž nad vodou.

Pro která jídla se k vám zákazníci naučili chodit nejvíce?
Pro taková, která si doma neudělají, nebo na ně mají chuť a nechce se jim s nimi dělat. Hodně chtějí rolády, závitky, ale i třeba ptáčky či lívance, buchtičky se šodó.

Využíváte pomoct od státu?
Využívám možnost dostávat polovinu nájmu a čtyři sta korun na den.

Jaké poznatky jste „díky“ covidu získal?
Za ten rok koronaviru jsem získal zkušenost, že podnikatel nebo každý člověk by měl myslet na zadní vrátka. Přemýšlím, co bych dělal, kdyby mi podnikání krachlo. Určitě nechci v tomhle režimu podnikat další rok, přesto zkusím vydržet i ten rok. Déle ne. Vím, že bych se potom už do pohostinství nevrátil.

Hostinským kromě nemožnosti podnikat naplno otravují život policejní kontroly na udání. Zažil jste takové?
Ano, udává se. Měli jsme několik kontrol na udání. Bezdůvodně…

Jan Murárik