František hraje hokej za Kladno a chodí do sedmé třídy na „dvanáctce“, Kateřina je v páté třídě, cvičí aerobik, jezdí na koni a chodí na „pětku“. Oba jsme vyzpovídali po distanční výuce.

Nudíte se bez školy?
Kateřina: Někdy jo, ale ne pořád (usmívá se). Skoro každý den se vidím s kamarádkou, takže nám to bez školy líp utíká.
František: Já si po výuce po internetu zalezu do svého pokojíčku, zapnu herní konzoly a nějakou dobu si s tím vystačím. Kromě toho pravidelně běhám.

Na distanční výuce jste dohromady téměř jeden školní rok. Vyhovoval by vám takový způsob absolvování základní školy?
František: Kdyby se to trochu míchalo s docházkou do školy, tak ano.
Kateřina: Nechtěla bych, aby zůstala distanční výuka. Neviděla bych se tak často s kamarádkami.  

Chybí vám hodně, že se nemůžete věnovat svým sportům naplno?
Kateřina: Chybí mi to moc. Tuhle sezonu jsme měli mít dvacet závodů a měli jsme jen jeden…
František: Nemůžu se v televizi dívat na hokej, protože pak vždycky dostanu hroznou chuť hrát… Štve mě, že nemůžeme!

Dbáte o svou kondičku, abyste pak zvládli návrat k závodnímu sportování?
František: Jak jsem říkal, chodím běhat a v klubu máme dvakrát týdně online tréninky. Ale to není ono. Až se vrátíme, tak na tom budeme všichni stejně (směje se).
Kateřina: Chodím běhat a cvičím online.

Až se vrátíte do školy, budete se muset testovat na covid. Jste na to připravení?
František: Fuj, na tohle se netěším. Šťourání v nose nemusím. Jestli vůbec půjdu do školy, tak nejdřív v květnu.
Kateřina: Taky šťourání v nose nemusím.

Jan Murárik