Dnes už bývalý pověřený ředitel Středočeské záchranné služby Jiří Knor (na foto vlevo) usedl do křesla náměstka nového ředitele, vybraného Středočeským krajem, pod který záchranka se sídlem v Kladně patří. Novou tváří na postu jejího šéfa se stal Pavel Rusý. Rozhovor po nedávné výměně poskytli Vašemu Kladnu oba najednou.

Zúčastnili jste se oba výběrového řízení na post ředitele?
Knor: Z mnoha důvodů jsem se výběrového řízení nezúčastnil. Jsem rád za to, jak nakonec dopadlo. Kdyby z výběrového řízení byl vybrán některý z ostatních uchazečů než kolega Rusý, pravděpodobně bych ze středočeské záchranky odešel.
Rusý: Po zkušenostech na záchrance si myslím, že ji mám co nabídnout. Provozně středočeskou záchranku znám z praxe zhruba dvacet roků. Určitě navážu na akceschopnost záchranky. Pacienti, kromě toho, že posádky viděli v protiinfekčních oblecích a respirátorech, nepoznali, že záchranka funguje v nouzovém stavu. Za to patří mé velké díky jak odstupujícímu řediteli, tak všem zaměstnancům. Budu pokračovat v modernizaci základen záchranky a dbát na vzdělávání zaměstnanců, které je na velice dobré úrovni. Rád bych zrealizoval zavedení elektronické zdravotní dokumentace a do přednemocniční medicíny zapojil mladé lékaře. Velkou perspektivu má integrace operačního řízení neboli spolupráce na úrovni operačního řízení s ostatními krajskými dispečinky na základě sdílení dat.

Co byste chtěli, aby bylo prvním vaším společným dílem v rámci záchranné služby?
Rusý: Pustíme se do elektronizace zdravotní dokumentace.
Knor: Hlavním úkolem je trvalá udržitelnost záchranky a elektronizace tomu pomůže. Vyloženě radikální krok v záchranné službě, který bychom museli okamžitě udělat, není.

Je v něčem středočeská záchranka specifická oproti ostatním z dalších krajů?
Knor: Středočeská záchranka zajišťuje největší kraj v zemi s dvanácti okresy a více než milionem obyvatel, z čehož vyplývá nejnáročnější operativní řízení. Jinak si myslím, že všechny záchranné služby, analogicky jako ve středních Čechách, fungují na vysoké profesionální úrovni. Domnívám se, že paradoxně v tomhle směru covidová pandemie záchrance pomohla. Populace si potřebu existence záchranné služby uvědomila asi jako nikdy předtím. Běžný občan si kdykoli může vytočit číslo 155 tísňového volání a dostane se mu komfortní služby od týmu lidí, který přijel na pomoc.

Na přelomu loňského a letošního roku zaznamenala středočeská záchranka pět set výjezdů denně. Jezdíte nyní méně?
Knor: Počet výjezdů lehce poklesl. Myslím, že je to dané i tím, jak poklesla hysterie lidí v souvislosti s domnělými covidovými příznaky. S pěti sty pacienty denně jsme se dostali na hranu udržitelnosti. To je obrovská zátěž. Snažíme se pomoci každému, ovšem primárně je záchranná služba nastavena pouze na omezený počet stavů bezprostředně ohrožujících život pacientů. Tyhle případy naštěstí nejsou v takovém množství, abychom nestačili vyjíždět.
Rusý: Věřím, že tuhle dobu brzy překleneme, a že se situace znormalizuje.

Řešili jste v největší výjezdové krizi hrozbu hromadných odchodů záchranářů?
Knor: Hromadné odchody nehrozily, i když na kladenském stanovišti například v lednu ošetřily posádky přes tři stovky lidí. Fyzická i psychická zátěž posádek byla skutečně velká. Naštěstí zrovna v Kladně je výborná parta záchranářů, kterou ani taková zátěž nerozložila!

Prošli jste si covidovým onemocněním?
Rusý: Dvakrát. Podle mne bychom se ke covidu měli chovat s velkým respektem, ale zároveň s menším strachem. Ta společenská opatření jistě svůj efekt mají. V současné době se neobejdeme bez očkování ani bez dodržování přísných hygienických opatření. Mám před očima množství mladých lidí na ventilátorech na jednotkách intenzivní péče… Raději uvidím méně takových lidí, než aby se více rozvolnilo a přibylo rodinných tragédií.
Knor: Oficiálně jednou… Pro úplné rozvolnění v téhle chvíli nejsem, ale co se týče škol, tak tady bychom měli být poněkud racionálnější. Že nejsou otevřená fitka, považuji za menší tragédii než to, že děti na prvním stupni nemohou do školy... Uvítal bych v souvislosti s covidem stran vlády dlouhodobější systémová rozhodnutí. Ale ono se vždy lépe radí než za cokoliv zodpovídá.

Jan Murárik