Tomáš Vocelka: Byl jsem překvapený, jak rychle se o vás ví

Dosáhl na jednu z nejvyšších met ve fotografii. V minulých dnech se stal vítězem kategorie Architektura/Professional prestižní soutěže Sony World Photography Awards. První místo mezi profesionály je v téhle branži srovnáváno s obdržením filmového Oscara. Tomáš Vocelka (55) ji získal jako jediný Čech. Před třemi roky obdržel rovněž nejvyšší ocenění v soutěži Czech Press Photo. I když u jeho jména je v mezinárodním měřítku uvedena Česká republika, tak se nezdráhá doplnit místo bydliště Kladno-Rozdělov.

Proč jste se rozhodl poslat do soutěže právě sérii fotografií z drnovského zvířecího krematoria?
Drnovská Věčná loviště u Slaného mohou být mnohým Kladeňákům známá a já jsme rád, že se kus Kladenska dostal přes fotografii do světa. Původně se mi přitom tuhle sérii fotogtrafií ani nechtělo dělat. Zdálo se mi to příliš pesimistické téma. Teď jsem rád, že jsem tam s kolegyní Magdou Medkovou jel (směje se). Z vlastní zkušenosti vím, že když se člověku něco moc dělat nechce, bývá výsledek nad očekávání. Ve fotografii tohle platí často. Kolegyně s sebou vzala svého psa a mně přišlo velmi symbolické, že je tam živý pes. Tak jsem ho využil. Navíc krematorium dělal Petr Hájek, architekt, jehož věci mám rád.

Uvědomil jste si na místě, že to je focení na soutěž?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Dělal jsem to jako běžnou reportáž. Když jsem po čase uvažoval, jaké fotky do soutěže pošlu, probíral jsem se svou prací za celý rok a tyhle fotografie na mě vyskočily. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jde o zajímavé téma. V soutěži se nejvíc dá na první dojem, na přesah fotografie. Když vás okamžitě fotografie chytí za oči, je to super. Takový pocit jsem z nich měl. Poslal jsem je tam a pustil jsem to z hlavy. Ostatně, neposílal jsem do téhle soutěže první sérii a vím, že prosadit se mezi nejlepší, je hrozně těžké.

Vyhlášení se kvůli pandemii koronaviru zúčastnit nemůžete. Co pořadatelé udělali pro to, aby důstojně představili vítěze a s nimi i další oceněné fotografy?
Letos pořadatelé pro oceněné jako náhradu ceremonie o každém natočili zhruba pětiminutový videovstup. Jakousi vizitku. Filmový štáb se mnou přitom trávil celý den (směje se). Je to od nich příjemný bonus. Dvakrát jsem se vyhlášení zúčastnil jako novinář a je to skutečně úchvatná podívaná hodna filmových Oscarů. Vyhlašuje se v londýnském hotelu Hilton, ocenění kráčejí dovnitř po červeném koberci a předepsaným oblečením je smoking. S vyhlášením souvisí výstava v prestižní londýnské galerii. 

Co jste za první místo dostal a bude o vás v téhle souvislosti dál ve světě slyšet?
První cena je špičkový foťák a objektiv Sony. Vítězstvím začíná rok, kdy si vás světová fotografická asociace, která soutěž pod záštitou Sony pořádá, vezme na starost. Souvisí s tím celosvětová propagace vaší práce, putovní výstavy, vyjde kniha vítězných prací, organizace hledá oceněným prostor ve světových médiích. Možná se nás ujmou i galerie, které nás budou zastupovat na světovém trhu. To je pro mě větší přínos než cena za první místo. Ve světě je ohromné množství výborných fotografů a k prosazení se ve světovém měřítku potřebujete pomoc.

Už se ocenění začalo projevovat?
Byl jsem překvapený, jak rychle se o vás ví. Po vyhlášení mne kvůli fotografiím kontaktovali z nizozemského časopisu.

Jste respektovaný novinář a světově uznávaný fotograf. Pocházíte z Krnova, zhruba patnáct roků žijete v Kladně. Jak se vyvíjela vaše mediální kariéra?
Doopravdy fotím asi od poloviny osmdesátých let. Předtím, jako kluk jsem to zkoušel se starou Smenou od táty (usmívá se). V Krnově mě k opravdové fotografii přivedl Gustav Aulehla. Viděl jsem jeho výstavu, která mne uchvátila. Jméno Aulehla bych pro Kladeňáky přirovnal k panu Hankemu, kterého jistě znají. Oba fotí černobílý dokument, jsou i přibližně stejná generace fotografů. V devadesátém jsem začal v Krnově věnovat novinařině.

V celostátním měřítku jste vešel ve známost například na pozici zástupce šéfredaktora deníku Mladá fronta DNES. V té době prestižnější deník v česku nebyl…
Když jsem začal mít pocit, že v rámci regionu se dál neposunu, přihlásil jsem se na konkurz do Mladé fronty na pozici editora. Jel jsem to jen zkusit, nevěřil jsem, že mě vezmou. A už jsem v Praze zůstal. S manželkou a dítětem jsme si pronajali byt. Stěhování šlo rychle (směje se). Pak jsme zjistili, že není vůbec špatné bydlení v Kladně a zase jsme se stěhovali.

Vidíte raději svou fotografii v tištěných médiích či na internetu?
Vidět fotografii tištěnou na novinovém papíře je sentiment (usmívá se). Na internetu na rozdíl od novinového papíru vidíte fotografii takovou, jaká skutečně je…

Jan Murárik
Portrétní foto: Vojtěch Vlk
vocelser
Vítězná série


 

 


Počasí Kladno

Předpověď počasí