Má české i německé občanství a u našich západních sousedů se dvacet roků živí hokejem. Kladenský odchovanec hokej nejprve dlouhé roky v Německu hrál a po skončení kariéry se až dosud věnuje mládeži. Daniel Jůn trénuje v klubu ESV Kaufbeuren a nás zajímá, jak jemu covid zasáhl do života sportovce či otce od rodiny.

Jaká je situace ohledně sportování dětí a amatérů v části Německa, kde s rodinou žijete?
Podle mého názoru je na tom, co se pandemie covidu týče, Německo hůře než Česko. Přesto u nás trénovat s dětmi můžeme. U nás o tom, kdo bude nebo nebude sportovat, nerozhoduje vláda, ale hygienické úřady. A každý úřad v té které části země reaguje na situaci jinak. Někde třeba nemůžou děti trénovat, jinde trénovaly celou dobu pandemie.

Máte dvě děti. Syn je žák, dcera studentka. Chodí do škol?
Oba jsou na distanční výuce. Přijde mi nelogické, že děti můžou sportovat, ale nemůžou chodit do škol. A nelogických věcí je i tady více. Teď se řeší, že děti půjdou do školy s podmínkou testování. Rodiče moc nesouhlasí s tím, že by si jejich děti měly strkat do nosu konec té tyčinky až dozadu.

Co všechno tam u vás na veřejnosti v rámci hygienických opatření jako rodina nesmíte?
Spíše než co nesmíme, tak mně víc vadí, že jsme už několik měsíců nebyli v Čechách s dětmi za babičkami. Sportovat venku můžeme, ale restaurace jsou zavřené. Hodně času trávíme s rodinou společně. Žádný kulturní život venku není, ale všichni disciplinovaně nosí roušky.

Vidíte světlo na konci německého covidového tunelu?
Vůbec netuším, kdy se objeví. Nejvíc mi to vadí vůči dětem. Těm to kazí dětství. Osobně to vidím zatím černě.

Jan Murárik