Když jsme spolu hovořili na podzim, říkala, že udělá všechno pro to, aby hospoda U Bečvářů neskončila. Povedlo se. Díky pracovitosti Jitky Vaňkové vyhledávaný hostinec z Buštěhradu nezmizel.

Jak se vám podařilo vládní covidovou uzavírku přežít?
Pomohl nám rozvoz jídel. S potěšením musím konstatovat, že se po otevření hosté vrátili a s nimi i spousty nových, které jsem nikdy předtím u nás neviděla. Jestli se do Bustěhradu přistěhovali nebo se o nás dozvěděli díky tomu rozvozu, nevím.

Nesvěřují se sami?
Říkají nám, že máme dobré pivo (usmívá se). Prý ho máme dobře chlazené.

Někteří hostinští se podivují, že se hosté jako by báli sedět uvnitř a raději obsazují do posledního místa zahrádky, přičemž interiéry zejí prázdnotou. Je to i váš případ?
Zřejmě je. Zahrádku máme často plnou a dovnitř lidi nechodí, i když je u nás příjemný chládek. Místa na zahrádce jsme museli už loni v létě po první covidové vlně zdvojnásobit. Nemyslím si, že by se báli nákazy. Prostě chtějí sedět venku, kouřit, nechtějí být omezováni. Popelníky na zahrádce jsou každý večer plné...

Museli jste se snažit po otevření lákat hosty?
Nemuseli (směje se). Pravda je, že se vraceli pomalu, postupně. Jsou nadšení, že je otevřeno.

Utrácejí víc než loni?
Je to zhruba stejné, i když na jedenáctku od Svijan se nám sem stahuje více lidí. I když se zdražuje, my jsme nechali ceny přibližně na stejné úrovni. Nic dramatického jsme s nimi nedělali.

Změnili jste nabídku?
Jídelní lístek jsme dočasně omezili. Zatím nejedeme naplno. Ale to není kvůli tomu, že by hosté méně jedli. Jenom nemáme druhého kuchaře na protisměnu. Prostě je v současnosti téměř nemožné sehnat dobrého spolehlivého kuchaře.

Případnou další vládní uzavírku opět přežijete?
Přežijeme, protože majitel domu mi s nájmem vychází vstříc.

Jan Murárik