Český sportovní svět žil cestou českých basketbalistů za šestým místem na mistrovství světa v Číně. Po návratu reprezentace jsme si povídali s Vojtěchem Hrubanem (30), členem slavné "čínské" party, nejen o jeho pocitech z obrovského úspěchu, ale také o jeho basketbalových začátcích v Kladně i trenérech, kteří ho v rodném městě basketbal naučili.

V jaké podobě ve vás dnes přetrvává to, čeho jste v Číně dosáhli?
Úžasný úspěch i pocit. Ale také nyní převažuje obrovská únava jak z fyzického, tak z psychického vypětí, z emocí. S reprezentací jsme strávili nejen čas na šampionátu. ale i mnoho dní před ním. Jenom v Asii jsme byli měsíc.Takže teď věnuji všechen čas manželce a dceři. Nic nedělám. Čistím si hlavu. Koncem týdne se zapojím do klubového tréninkového procesu v Nymburce. 

S basketbalem jste v Kladně začal zhruba v osmi letech. Co si z té doby pamatujete nejvíc?
Že basketbal byl o tom jít si ho jen zahrát, o radosti z házení míče na koš. Nezapomenu, jak v těch mých osmi letech oslovil u supermarketu Plus v Rozdělově trenér Lev moji mámu a domluvil se s ní, že mě dá na basket. Viděl prý, jak je vysoká, a že já tam kolem pobíhám. Tak si asi spojil, že by možná ze mě mohlo něco vyrůst. Dělal jsem i jiné sporty, ale basket u mě nakonec vyhrál. V kladenském klubu BK jsem pak  vydržel do svých patnácti, než jsem přestoupil do USK v Praze. Dodnes vzpomínám na období v Kladně rád a s některými spoluhráči se stále vídáme. 

Dostal jste už v Kladně základ pro vrcholový basketbal?
Dostal. A byl to ten nejlepší základ, jaký děcko může od trenérů dostat. Naučili mě milovat basket. V tom věku, kdy jsem si ho zamiloval, to nemůže být o drilu, vyhrávání nebo o tom být za každou cenu první, nastřílet co nejvíce bodů. 

Chodil jste na Pátou základní školu. Užil jste si basketbal do sytosti i tam?
Byl jsem v atletické třídě, takže jsme provozovali spoustu sportů, od desetiboje přes florbal po gymnastiku, kterou jsme nesnášel a nesnáším doteď (směje se). Basketbal jsem si užil, na základce navíc. Hodně mi v tomto směru dal náš tehdejší třídní Robert Fritsch. Dělal s námi mnoho sportovních aktivit nad rámec toho, co musel. Byl pro nás hodně velký vzor. 

Kdy jste si poprvé uvědomil, že byste to v tomto sportu mohl někam dotáhnout?
V USK ani v mládežnických výběrech jsem si nemyslel, že bych se tímhle sportem dokázal živit. Až teprve po několika sezonách jsem si začal uvědomovat, že bych to mohl dotáhnout dál. 

V Kladně máte stále rodiče, příbuzné. Umíte si představit, že byste se někdy do něj vrátil natrvalo?
Je to jedna z variant po skončení sportovní kariéry. Představit si to dokážu. Jen by to zřejmě nebylo přímo ve městě, ale někde v okolí. Uvidíme. 

Jan  Murárik

Foto: www.basket-nymburk.cz