Kladenský sprinter Matěj Krsek medaili na mítinku Kladno hází a Kladenské memoriály v běhu na 400 metrů nezískal. Zaběhl čas 46,73 vteřiny (vítěz měl čas 46,11 vt.). Jak v rozhovoru pro Vaše Kladno přiznává, neočekával, že před cílem tolik vytuhne.

Jakou taktiku jste pro závod zvolil?
Řekl jsem si, že nemám co ztratit a zariskuji. Rozhodl jsem se prvních tři sta metrů běžet nadoraz a pak to nějak doběhnout. Závěrečných čtyřicet metrů jsem strašně vytuhnul.

Předtím jste byl i na druhém místě. Myslel jste v tu chvíli, že budete mít na to, doběhnout prvního?
Napadlo mě to. Chvíli jsem měl pocit, že ho doháním, ale jenom chvíli (směje se).

Kdybyste zvolil před stratem jinou taktiku, třeba pomalejší začátek, tak byste měl šanci vyhrát?
Těžko říct. Možné to je. Myslím, že bychom mohli doběhnout zhruba stejně.

S jakým časem v hlavě jste se včera ráno probudil?
Pod čtyřicet šest vteřin, přesněji jsem si myslel, že bych mohl zaběhnout čas 45,85 vteřiny.

A potom odpoledne, před startovním výstřelem zakleknutý v blocích, jste myslel na co?
(usmívá se) To jsem měl zvláštní pocit. Cítil jsem se hodně uvolněně. Nic mě nebolelo, nic mě netáhlo. Ale nebyla v tom čistá síla. Jako kdybych byl vystřílený. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli to bude dobré nebo špatné.

Co se vám honí v hlavě první metry po startu?
Nic. Tak až po sto padesáti metrech si začnu uvědomovat, jak se mi běží. Potom mi něco problikne hlavou ve stejné vzdálenosti před cílem. Myslím na to, jak moc mě bolí nohy. Osmdesát metrů do cíle chci obvykle zrychlit. Kopnout to. No a pak je cíl (směje se).

Čeká vás ještě nějaký závod pod širým nebem?
Čeká mě jen odpočinek a příprava na halovou sezonu.

Jan Murárik