Výhra Rytířů nad Jihlavou byla upracovaná, nicméně cenná nejen kvůli třem bodům do tabulky. Kladenští předvedli takticky velmi dobrý výkon a v závěru utkání například vůbec nepustili soupeře do hry bez brankáře. S pojetím hry byl spokojený i asistent trenéra Jiří Kopecký, byť připouští, že soupeř byl lepší.

Jak chutná takhle upracovaná výhra?
Chutná víc, než ta neupracovaná (směje se). Čekali jsme, že Jihlava bude hrát dobře, což také potvrdila. My jsme po delší době nastoupili v sestavě, která je podle našich představ. Uzdravili se Tůma s Jánským a zvláště Tůma nám v minulých zápasech znatelně chyběl. Je to střelec, kterému stačí jedna dvě šance a je z toho gól. 

Tentokrát ho vstřelil v přesilovce pět na tři, což asi všichni od tak kvalitního týmu, jakým Rytíři jsou, očekávají…
A stejně to pokaždé nevyjde… Přesilovky jsme trochu zlepšili. I na Slavii, kde jsme nehráli nijak úžasně, tak jsme také dali gól z přesilovky. Bohužel, vypadá to, že se nám zranil Jirka Burger, který je v přesilovkách důležitým hráčem. Dostal pukem a snad to je jen koňar, nic vážnějšího.

Takticky jste zápas dotáhli do vítězného konce na vysoké úrovni. Byl to úmysl nepouštět soupeře do power play, nebo tohle vyplynulo náhodou z vývoje posledních minut na ledě?
Pro nezaujatého diváka to byl podle mého dobrý hokej, pro kladenského diváka to asi byly nervy. Na závěr jsme na led poslali mladíky a oni hru výborně udrželi v jejich pásmu. Poslali jsme tam Strnada, Přikryla či Zikmunda za odměnu, za to, jak skvěle sehráli oslabení. Musím vyzdvihnout i Jirku Cetkovského. 

Na pohodu jste naposledy sehráli zápas zřejmě v Litoměřicích, kde jste poprvé a zatím naposledy nastříleli pět branek. Jak to, že pořád hrajete líp dozadu, než v útoku?
Před každým zápasem si říkáme, že by těch gólů mohlo konečně padat víc už třeba v první třetině, abychom to mohli dohrát v klidu, ale pořád se nám tohle nedaří plnit. Hrajeme v útoku zbytečně komplikovaně. Hlavně na tom našem malém hřišti. Doma bychom si představovali více střel a větší tlak do brány. Chceme to po hráčích, ale zřejmě je v nich víc zakořeněná přihrávka před brankou než střela. 

Může pětigólový zápas, jako byl v Litoměřicích, přijít už teď v sobotu na ledě Třebíče?
Pevně věřím tomu, že přijde (směje se).

Patříte do slavné kladenské generace sedmdesátých let. Jak byste se tehdy vypořádali s úzkým hřištěm?
Nevím, nehrálo se tolik do těla a ani v takovém tempu jako dnes. Úzké kluziště jsme si vyzkoušeli v Americe proti týmům NHL a vůbec jsme s nimi nepropadli. Rychle jsme si na ten neobvyklý rozměr zvykli. 

Jan Murárik