Včerejší utkání proti Českým Budějovicím bylo krásnou vzpomínkou na léta dávno minulá. Plný stadión, na dresech Poldinka a musím přiznat, že i mne přepadla nostalgie a vzpomínky na dobu, kdy jsem měl tu čest nosit ten nádherný dres a společně s Petrem Kasíkem v obraně si užívat báječné chvíle před kladenskými fanoušky.

To je však historie, současnost a včerejší utkání nám ukázalo, jak na tom jsme ve srovnání s mančaftem, který usiluje o to samé a je přímým konkurentem v cestě nahoru. A po pravdě, nedopadli jsme dobře. 

Předchozí utkání naznačovala jakýsi vzestup, ale přímá konfrontace s týmem minimálně stejné kvality jasně ukázala, kde jsou naše nedostatky. V rozhodujících fázích utkání nás Budějovice jak kombinačně, tak pohybem přehrály, o efektivitě nemluvě. Dvě loženè šance a pár náznaků na víc jak jednu branku bohužel nestačí. Nejmarkantnější rozdíl byl v přesilovce 5:3. Obě mužstva měla shodně necelé dvě minuty, kdy jsme my více méně ve stoje bez pohybu a bez střelby čekali na super nahrávku do prázdné, která samozřejmě neprošla. Náš soupeř při svè přesilovce pálil jednu ránu za druhou a nakonec došlo na kombinaci prakticky do prázdné branky - a tady je ten rozdíl.

Pokud chceme pomýšlet na úspěch v závěru sezóny, je třeba tým personálně obměnit, a to především minimálně o dva kvalitní obránce schopné kvalitní rozehrávky, což nám činí obrovský problèm. Také by se hodil jeden dva mladí a agresivní útočníci. Není nač čekat...

H. K.