Po více než patnácti sezonách přivezli čeští hokejbalisté v kategorii do dvaceti let další zlatou medaili. Vybojovali ji v Kanadě a ve finále, které řídil kanadský rozhodčí, porazili v prodloužení domácí výběr. Trenérsky se na obrovském českém úspěchu podílel kladenský Milan Maršner. 

Od finále uplynulo už deset dnů. Emoce opadly. Co vám z turnaje utkvělo v paměti především?
Nedá se zapomenout na úroveň finále. To byl skutečně nejlepší hokejbal na téhle věkové úrovni současné doby. A  zřejmě poprvé v porovnání s ostatními na světovými šampionáty jsme naše soupeře herně převyšovali. Ve finále jsme předváděli až hokejbal chlapské věkové kategorie. A vůbec nejsilnější vzpomínku mám u našeho týmu na jeho vůli po vítězství.  

Kdy se ona vůle nejvíc projevila?
Když nás rozhodčí těsně před koncem finálového utkání přísně poslal do čtyř a hned v prodloužení opět. Kluci to obdivuhodně zvládli, odmakali. Podali obdivuhodný výkon a šli po titulu.

Turnaj se odehrál v Kanadě, kolébce hokeje, kde i hokejbalisté jsou přesvědčení, že svůj sport ovládají nejlépe na světě. Uznali vás jako mistry světa?
Nevím, jestli všichni, ale většina nám dala najevo respekt i uznání. Turnaj byl i v tomto směru na vysoké úrovni. 

V současné době není v českém hokejbalu zvykem brát do reprezentace hokejisty. Vy jste udělal nominací Rytíře Adama Kubíka výjimku. Vyplatila se vám?
Vyplatila se velmi. Adam byl rozdílovým hráčem. Zvláště v přesilovkách. Nad ostatními vyčníval klidem a rozvahou. My ho bereme takřka jako hokejbalistu, protože s námi v kladenském Alpiqu mimo hokejovou sezonu tráví hodně času i za nás hraje mistrovské zápasy. 

Jan Murárik