Fotbalové Kladno je odchovalo pro první ligu, poté se jejich hráčské životy potkaly v mateřském týmu, aby je několik roků po ukončení aktivní kariéry osud svedl opět dohromady. Bratři Jan (43) a Tomáš (37) Procházkovi (zleva na úvodním fotu) od včerejška vedou první mužstvo SK.

Je to další ze splněných sourozeneckých snů či přání?
Jan: V mladším věku nás asi ani nenapadlo, že bychom vůbec trénovali, my jsme chtěli jenom hrát (usmívá se). Sen to nebyl, společné trénování přišlo s věkem.
Tomáš: Už jsme asi opravdu staří (směje se). Nenapadá mě nic, co dalšího bychom spolu mohli dělat. Společný sportovní sen ani přání už zřejmě nemůžeme mít.

Rozdělili jste si trenérské kompetence, kdo třeba bude na trénink nosit kužely?
Jan: Jsem sice vedený jako hlavní trenér, ale nechci si na to úplně hrát. U týmu jsme parta trenérů, která by měla táhnout za jeden provaz. Takže jestli ponesu kužely já nebo někdo jiný, na tom nezáleží.
Tomáš: Na ty kužely je nás tu dost (usmívá se). S námi je ještě jako asistent nově Venca Kalina, máme k sobě Honzu Švamberu, Tomáše Abrháma či Tomáše Bystřického. Jsme spolu dlouho a vždycky se nějak dohodneme.

Musel jste, Tomáši, bratrovi říkat, jak to v áčku chodí?
On všechno ví a nic nového ho nečeká...
Jan: Dostal jsem od bráchy klíče od kabiny, to je pro mě nové...

S jakou hráčskou kvalitou v zimní přípravě pracujete?
Jan:  Zatím žádné posily udělané nejsou. Na zkoušku jsou Michal Rendla do pole a Filip Pettík jako gólman. Nic dalšího nevíme. Kádr je podle mého názoru hodně dobrý a jeho velká výhoda je v tom, že většina hráčů jsou odchovanci Kladna. Doufám, že bude stále kde brát v naší mládeži. Když to ty děti nepřestane bavit, jako se to v poslední době děje. Ti, co fotbal milují, se určitě mají šanci někam posunout.
Tomáš:  Souhlasím s bráchou. Tým má kladenského ducha a na tom musíme stavět!

Jan Murárik